Zelená hora – kopec, ne zámek!

Zelená hora – kopec, ne zámek!

Víte co mají společného památka zapsaná na seznamu UNESCO, Martin Koukal, Lochneska a továrna na zpracování kovů? Město na pomezí Čech a Moravy. Konkrétně Žďár nad Sázavou. Je na Vysočině a místní krajina je opravdu úžasná. Takže kromě toho, že si tu můžete prohlédnout jeden z architektonických skvostů, který má na svědomí Jan Blažej Santini-Aichel, tak je tu i skvělá možnost výletů. A jeden jsem pro vás připravila i já.

Praktické informace se vždycky hodí

Vstříc hvozdům kolem Žďáru se vydáme od parkoviště u areálu Pilák. Je kousek od hráze vodní nádrže Pilská a je zadarmo. V létě (hlavně o prázdninách) si trochu přivstaňte, ať tu chytnete místo, jindy v průběhu roku je to tady úplně v pohodě. Kousíček od parkoviště je i hlavní budova areálu, kde najdete záchody, restauraci i sprchy. Vše funkční od dubna do října. Mají tu minigolf, venkovní posilovnu, stoly na stolní tenis. A taky je tu kemp – jak chatičky, tak kousek dál u přehrady i prostor pro stany a karavany. A když se vám náhodou nepodaří zaparkovat, tak cca 0,5 km směrem do města je parkoviště patřící k Zelené hoře, také zdarma. Vzhledem k tomu, že výlet je okruh, není žádný problém začít tam.

Martin Koukal a Lochneska

Jak už jsem zmínila v úvodu, s městem Žďár nad Sázavou je spjat i Martin Koukal. Pro ty, kdo tápou – je to mistr světa v běhu na lyžích v roce 2003 a je to místní rodák. A právě po něm je pojmenován běžecký (rozuměj pro běžkaře) areál na jedné straně Pilské přehrady… Je tu zázemí jak pro sportovce, tak pro správce areálu, protože je to výchozí bod pro trasy v celém skiregionu Žďársko. My kolem půjdeme, tak jestli se sem vydáte v zimě, tak běžky s sebou. My ostatní co běžkám neholdujeme, či jsme tu v jiném období než v zimě, se kousek za areálem vnoříme do lesa. Tři čtvrtiny výletu vedou právě jím.

Určitě bych chtěla zmínit studánku, kterou potkáte chvilku po odbočení. Je krásně upravená, je u ní i posezení. A pravidelně tu kontrolují kvalitu vody, takže se směle napijte. Jmenuje se Salvátorka. Ovšem pozor! Ne po sv. Salvátoru, ale po místním kopci na jehož úpatí pramení. Ten se jmenuje Salvátor a k jeho pojmenování se váže pověst. Prý na něj čert zanesl mladou Italku, kterou před ním v poslední chvíli zachránil zlatý medailónek s podobiznou svatého Salvátora. Čert se údajně obrázku světce velice zalekl, odletěl a zanechal ženu v koruně stromu. Jak se dostala dolů, už pověst nezmiňuje.

Pověstmi opředené je i jezírko Vápenice, které je od Salvátorky vzdálené asi tak 2 km. Pověsti jsou moderní, do roku 1908 tu totiž býval lom, který zásoboval skvělým vápencem celé okolí (prý i stavbu Zelené hory). Když dělníci narazili v hloubce na pramen, už se tu nedalo těžit a tak z lomu vzniklo přírodní cestou jezírko. Má nazelenalou barvu a je velmi hluboké (cca 35 metrů). A právě tyhle věci nedaly lidem spát. Prý tu žije moravská Lochneska nebo alespoň nestvůrné ryby s obrovskou hlavou a maličkým tenkým tělem. A také se tu několikrát za den hladina na několika místech prudce rozvlní, jako by se vařila. Za první republiky tu z toho bylo velké haló, sjížděli se sem lidé, aby se na to podívali. A důvod, proč je voda zelená, také není ledajaký. V pověsti o Vápenici se píše, že přísný a lakotný zámecký pán měl dceru Bohunku, která se zakoukala do urostlého myslivcova syna Petra. Jenže její otec pro ni hledal bohatého ženicha. Zamilovaný pár utonul v lomu, který se kvůli Bohunčiným slzám změnil v jezírko. A od té doby je voda ve Vápenici čistá se zeleným zbarvením podle šatů, jaké Bohunka měla na sobě.

Mamlas a Zelená hora

Od Vápenice se vydáme po modré značce. Napojujeme se tu na Hamerský vycházkový okruh (na stromech ho značí žluté čtverečky s černým H uprostřed. Podrobnosti o něm najdete tady. Ten sem zasahuje od nedalekých Hamrů nad Sázavou. A proč ho zmiňuji? Když budete mít čas a sílu, můžete se vydat i sem. Je tu spousta pěkných věcí, ale já chci zmínit tu hlavní – a to sochy z betonu. Na okruhu jsou celkem 4. Ale abyste tu nejlepší potkali, stačí když se budete držet tohoto výletu. Modrá značka vás totiž zavede až k soše Mamlase, která byla první z těch, které z betonu vytvořil sochař Michal Olšiak. A u Mamlase je i lavička a výhled do kraje. Ideální místo na oběd. Já jsem tu měla obložené chleby a jako základ jsem použila pomazánku z červené řepy  od Slepičárny .

Od Mamlase je to už jen kousek do města a k hlavnímu taháku dnešního výletu. Čeká tu na vás Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. To je kopec, který se vypíná nad zámkem – dřív to byl cisterciácký klášter, jehož opat dal kostel postavit. A kopec pojmenovali Zelená hora podle rodiště „Johánka“ jak se v 18. století familiárně sv. Janu Nepomuckému říkalo. Stavěl ho ve dvacátých letech 18. století geniální architekt a stavitel Jan Blažej Santini – Aichel ve stylu barokní gotiky. Postavil ho velmi rychle, od začátku realizace do předání stavby uběhly tři roky. Vše je na půdorysu pěticípé hvězdy, je tu 5 kaplí, 5 bran… Proč právě 5? Podle počtu hvězd, které se objevili na místě utonutí sv. Jana Nepomuckého (takže pravděpodobně v Praze u současného hotelu Prezident, kde tělo z Vltavy vylovili). A ambity v okolí kostela jsou neméně krásné. Protože to bylo poutní místo, bylo potřeba, aby prostor byl velkorysý a aby se sem vešlo hodně lidí. Je to tady naprosto úžasné – ne nadarmo je kostel zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. A byl sem zapsán už v roce 1994. Do ambitů se dostanete celý rok, do kostela jen od dubna do října. Konkrétní otvírací dobu najdete na webu památky . Já tu byla v půlce března a můžu vám říct, že atmosféra tu byla neskutečná.

Z vršku koce se rozhlédněte po kraji. Je odsud krásně vidět jak Žďas (to je ta továrna na zpracování kovů), tak kousek pod vámi rybník a zámek. Tam bych určitě doporučila zastavit se v muzeu. Muzeum nové generace je naprosto skvělé. Je plné informací, audiovizuální techniky i praktických věcí. Bylo vyhlášeno nejkreativnějším muzeem střední Evropy. Počítám, že chcete vědět, co dělal mnich přes den, něco o Santinim nebo vidět virtuální kroniku, takže se tu určitě zastavte. Více info najdete na webu muzea .

Jestli plánujete vyrazit na Vysočinu, rozhodně si nenechte tenhle výlet ujít. Kombinace něčeho krásného vytvořeného lidskýma rukama a nádherné přírody vás uvede do pověstného Zenu. A to všichni v dnešní době potřebujeme.

Zdroj pro pověsti o jezírku Vápenice: iDnes