Ze Mšena na Pokličky

Ze Mšena na Pokličky

Když se řekne pokličky, všichni mají naprosto jasnou představu. Jsou to věci, které najdeme v kuchyni, nejčastěji v nějaké spodní přihrádce kuchyňské linky nebo kredence. Používají se k zakrytí hrnců při vaření. Ale nejsou pokličky jako Pokličky. Ty s velkým Pé se nacházejí na Mělnicku, kousek od městečka Mšeno. Je odtamtud moje skvělá kamarádka Lenka a tak jsem se tam prostě musela vydat.

Vyrazila jsem s částí mojí rozvětvené rodiny, s bráchou a jeho děvčaty a samozřejmě s mými kluky. Ještě s námi byl i Kevin, což je úžasný australák a můj testovač terénů schůdných pro psí kamarády. Takže skupinka velká, plná dospělých a skorodospělých . A pro ty, jak známo, je potřeba najít velmi silnou motivaci k pohybu. Takže jako vždy nechyběla bojovka.

Výlet začíná na parkovišti ve Mšenu, kousíček od městských letních lázní. Je to jedno z nejčistších koupališť v Čechách, má stále zachovaný prvorepublikový ráz a mě se prostě strašně líbí. Rozhodně si je prohlédněte až budete končit okruh, budete hned u nich. Teď se ale vydejte po silnici doleva, po modré značce. Přibližně po 200 metrech se od modré značky odděluje žlutě značená Cinibulkova naučná stezka a po té se vydáme. Proč Cinibulkova? Josef Bedřich Cinibulka byl učitel, vlastenec a hlavně turista, který ve Mšeně žil na začátku 20. století. V době 1. světové války, se zasloužil o postavení sokolovny, školy a městských lázní, ale to nejdůležitější, co udělal, je zmapování okolí Mšena. Obyvatelé městečka si ho tak považují, že mu udělili čestné občanství.

Až minete restauraci a přejdete silnici, vnoříte se do lesa. První výstup do prudkého kopce vás zavede ke skalám s příznačným jménem Prolezovačky. Pořádně si je užijte, ale buďte opatrní, ať si všichni společně nezlomíte nohu a nemusíte se odtamtud složitě dostávat. K okrajům chodit opatrně! Když se spustíte do údolíčka, je tam ukrytá ta zmiňovaná jeskyně. Tedy ukrytá… je hned vedle cesty a rozhodně je uměle vytvořená. Jmenuje se Obraznice. Když si rozsvítíte svítilnu na telefonu, najdete tam na stěně vytesaný kříž a taky obrázky panenky Marie (ty vytesané nejsou). Pro větší jedince mám doporučení – zůstaňte sehnutí. Můj dvoumetrový manžel si málem rozbil hlavu…

Po žluté pokračujte dále, zavede vás k vyhlídce na severní část Kokořínska a když bude hezky, tak uvidíte i rozhlednu na Vrátenské hoře. U rozcestníku Vyhlídky se vydejte po zelené značce smě k rozcestníku Na Rovinách, ta vás zavede k trase směr vytoužené Pokličky. V háji Na Rovinách se vydejte po modré, směr Švédský val a Pokličky. Cesta je to pohodová, po rovince lesem, když jsem tam byla já, zrovna začínaly kvést konvalinky a nádherně voněly.

U Švédského valu na vás čekají dvě věci – za prvé švédský voják ze dřeva a za druhé přístřešek, kde se dá najíst. Tedy pokud tam nebudete v nějaké hodně exponované době. Při naší návštěvě (8.5.2020) tenhle nápad mělo asi milion lidí. Byl totiž nouzový stav kvůli koronaviru, všechno bylo zavřené, museli jsme chodit v rouškách a tak celý národ vyrážel na výlety. Díky tomu se nám hodně špatně hledalo místo, kde bychom se v klidu a soukromí mohli najíst. Nakonec jsme si kousek před Pokličkami našli místo na trávníku v lese. Piknik byl úžasný, tentokrát jsem se já i Slepičárna (moje švagrová a brácha mají foodbolg Slepičárna) vytáhly a měli jsme řízečky, perník, makovec, ledový čaj, karbanátky a spousta zeleniny. Prostě ňamka.

A přichází hřeb dnešního výletu – Pokličky. Je to skalní útvar, který mnohým připomíná pokličky na hrncích. Podle mě ale vypadají spíš jako houby, což je vidět hlavně když se na ně podíváte zespoda od parkoviště, Až je uvidíte, určitě mi dáte za pravdu. Ze směru, odkud jdete, se k nim dostanete zvrchu, takže si je můžete rovnou užít bez náročného výstupu po schodech. Část pokliček je za plaňkovým plotem, to proto, aby se nepoškodily víc, než už poškozené jsou. A víte, jak vznikly? Skála se skládá ze dvou druhů pískovců – z tvrdých a jílovitých. Ty tvrdé jsou dole a úplně nahoře a ten jílový uprostřed. Rychleji zvětrává a tak se stalo, že sloup je o mnoho užší než poklička na něm.

Až slezete dolů ze schodů, které jsou relativně nově udělané a mají i zábradlí, dojdete k rozcestníku, který vás pošle po modré značce směr Mšeno. Pozor cesta do Mšena po modré je tu na dvě strany! Vy se vydejte tou, která vás zavede k Apatyce a do Náckovy rokle. Tahle část cesty je vyloženě pohoda… Jdete dolem, kolem vás se na obou stranách tyčí skály. V místní Apatyce nenajdete pilulky, krémy na opalování nebo pasty na zuby, natož roušky. Zato vás čeká místo, které má speciální mikroklima, které je skoro konstantní. V létě je tu o hodně chladněji a v zimě o hodně tepleji než všude v okolí. Roste spousta druhů různých bylin a je tu taky jeden tajemný úkol naší bojovky.

Když dorazíte k Náckově rokli, končí idylická procházka po rovince dolem a začne stoupání. Po zelené se vydejte směr Faraon a už vás čeká cesta mezi skálami nahoru do kopce. U Faraona (což je skála) se napojíte zase na žlutou Cinibulkovu naučnou stezku a ta vás zavede až do Mšena. Čeká vás jediná polní cesta celého výletu. Pro ty, kterým se v Náckově rokli už nebude chtít šplhat do skal, je tu ještě jedna alternativa. Můžete pokračovat dále po modré dolem, až dojdete do města. Jen počítejte s tím, že potom budete muset přes celé město k zaparkovanému autu (stále po modré). Je to delší a dle mého názoru ne tak hezká cesta.