Vzhůru na Blaník!

Vzhůru na Blaník!

Když se řekne Blaník, tak si každý představí horu plnou spících rytířů. K dokonalosti to přivedl Jára Cimrman, který dokonce vytvořil plánek hory, s rozmístěním všech vojsk i kanceláří přednosty. Málokdo ale ví, že Blaníky jsou dva. Velký a Malý, dívají se na sebe přes malé údolíčko, kterým vede silnice (a cyklistická stezka) A vy se můžete podívat na oba dva.

Okruh začíná na parkovišti v Blanickém sedle, které je relativně malé, cca 20 aut. Nicméně pod parkovištěm je louka, takže když jsem tam byla já s rodinou (4 dospělí, 3 puberťáci), odvážlivci parkovali i tam. V době korony se neplatilo, jinak je placené – 50 Kč za den.
Z parkoviště vyrazíte po žluté značce úplně na druhou stranu než ostatní – totiž směr Malý Blaník. Pozor, na konci louky, těsně u přechodu do lesa jsou včelí úly. Pokud nepůjdete zkoumat, jak včelky bydlí, nemusíte se jich bát. Po chvíli cesty lesem narazíte na rozcestník Mezi Blaníky. Tam se vydáte po červené vzhůru do kopce. Je to trochu prudší, ale všichni si s tím zdárně poradíte. My jsme tu zahájili naši bojovku, která nás provázela celou cestu. Takže se podařilo naše puberťáky nasměrovat od „kam pudem? To je nuda!“ a jiných povedených hlášek, k něčemu, co je bavilo a cesta jim skvěle ubíhala. Zároveň se i něco dozvěděli, naučili a taky prověřili svůj důvtip.

Pod vrcholem Malého Blaníku najdete dvě zajímavé věci. Za prvé tu stojí zřícenina Kaple sv. Máří Magdaleny, která byla postavená v roce 1735, protože se k ní konaly poutě (ne kolotoče a houpačky, ale výpravy věřících na svaté místo). Moc dlouho nefungovala, protože v roce 1790 ji při své reformě dal zrušit Josef II a od té doby se rozpadá. A za druhé tu je Velký Mnich. Jako správný sluha Páně stojí uprostřed zříceniny. Je to krásný smrk, a je to památný strom. Prý ho tu vysadil poustevník, který se rozhodl ve zrušené kapli žít a nechtěl tu být sám. A pro mne, jako milovníka geocachingu, je tu poblíž i nějaká ta keška. U kaple je také stříška se stolem a lavičkami, takže se tu nabízí místo k odpočinku a malé svačince – ale oběd ještě nerozdělávat! Nejste ani v půlce, tak ať vám nevyhládne. Počkejte si, pěkné místo na piknik vám ukážu.

Pak se vydejte dál po červené směrem na Býkovice. Teď se půjde z kopce, je ideální čas na povídání či hraní her. Třeba Slovní kopanou na zeměpisné názvy. Že nevíte, jak se to hraje? Je to úplně jednoduché – na koncové písmeno slova hráče přede mnou musím vymyslet slovo, které má něco společného se zeměpisem. Přibližně po 400 m se červená značka stáčí prudce doleva a za dalších cca 100 m zase doprava. A tady přichází zapeklitější část výletu z hlediska navigace. Pokud si stáhnete moji trasu (přes odkaz z obrázku) do svého profilu na mapy.cz, nemáte co řešit. Navigace vám poběží sama a včas vás upozorní, že musíte sejít ze značené cesty. Pokud jdete bez aplikace, tak vězte, že nezahnete doprava, ale budete pokračovat po lesní cestě rovně dolů, lesem přímo k silnici. Když k ní dojdete, uvidíte naproti parkoviště i s přístřeškem. Tam by se eventuálně dalo obědvat, jenže v době naší návštěvy byl v naprosto hrozném stavu a my pak naštěstí našli mnohem hezčí místo. Po silnici se pak dáte doprava do menšího kopečka a za chvíli narazíte na odbočku doleva. Najdete tam autobusovou zastávku a taky zelenou turistickou značku. Po ní se vydáte až do osady Lesáky.

A teď je čas na oběd! Kousek za rozcestníkem Lesáky, je na levé straně, na kraji lesa, parádní stůl a lavičky. Oběd se sem krásně vejde. Svítilo sluníčko a bylo nám blaze. Po obědě pokračujte dál po zelené značce, je to pohodová cesta lesem.
Přichází lehké stoupání za chvilku jste už u rozcestníku Velký Blaník, kde se zelená kříží s červenou. A teď je to na vás – buď budete šplhat dále po zelené vzhůru a dorazíte rovnou na vrchol Velkého Blaníku a nebo si uděláte odbočku jako my. Šli jsme se totiž podívat na Slepičí skálu – to je místo, odkud je jeden ze základních kamenů Národního divadla. Dostanete se tam po červené směrem na Kondrac. Je to jen cca 200 metrů a mezitím si i na zastávce naučné stezky můžete vyzkoušet, jestli skáčete jako žába, zajíc nebo třeba liška. Až se od kamene vrátíte zpátky k rozcestníku, vydejte se přímo po červené vzhůru.

No a konečně jste na vrcholu! Je tu rozhledna i občerstvení a i za časů korony jsme tu dostali pivko a limču. Dokonce i párek v rohlíku. Dá se tu skvěle posedět, je tu i velice apartní záchod – krásná kadibudka pod skálou. Spolu s námi tu bylo docela dost turistů, a co překvapilo nejvíc – spousta cyklistů. Na vrcholu „hory“ jsme je fakt nečekali.

Teď už vás čeká jen sestup dolů. Až proti vám půjde spousta lidí, tak určitě oceníte, že jste se vydali trasou přes Malý Blaník. Tam je krásný klid a pohoda. Velký Blaník přeci jen láká i naprosto sváteční turisty, tak je tu trochu větší provoz. Červená značka vás bude provázet až do cíle. Cesta vede chvíli po vrstevnici, chvíli přímo z kopce. Za zmínku také jistě stojí naučná stezka, která tady kopíruje červenou značku. Potkáte ji už u rozcestníku Velký Blaník a vede přes vrchol skoro až k parkovišti. Potkáte tu sochu rytíře, uvidíte, co tu roste za stromy. Nezapomeňte se určitě zastavit u Cimrmanova plánu „hory“, opravdu stojí za to. A těsně před silnicí v Blanickém sedle, pod břízou na zemi, najdete i pamětní desku. Nechte se překvapit, co má připomínat.