Za husity na Sion

Za husity na Sion

Víte, že Sion není jen v Jeruzalémě? Je i tady u nás, v Čechách. Přesněji ve středních Čechách. Zvu vás do údolí říčky Vrchlice, plného skal,  zavedu vás  až ke zřícenině hradu Sion, kde sídlil poslední z velkých vojevůdců husitů Jan Roháč z Dubé. Cestou potkáte potoky, brod, skály, les i louku významná místa z naší historie a na konci vás čeká středověká tvrz. A tohle místo je polozapomenuté, takže tu nepotkáte davy lidí, jako třeba na Pokličkách nebo Křivoklátě. Za tip na tenhle výlet vděčím mojí skvělé kamarádce Petře Vejdělkové.

Vyrážíme z městečka Malešov. Dostanete se sem jak veřejnou dopravou (autobus),  tak autem. Nemusíte se bát, že nezaparkujete. Žižkovo náměstí, odkud výlet startuje, disponuje velkým množstvím parkovacích míst. A parkoviště je bezplatné. Na náměstí je rozhodně největší dominantou kostel sv. Václava. Projděte kolem něj, a značku hned uvidíte. Za kostelem je malý žlutý domeček a hned za ním odbočte doprava, po schodech dolů. Tady je právě značení trošku zmatené. Pod schody se dáte doleva a pak už je vše celou cestou úplně v pohodě.

Malešovem projdete a cestou potkáte starý židovský hřbitov. Je tu také zastavení naučné stezky. Zkuste nakouknout přes zeď, určitě nějaké náhrobky zahlédnete. Když se potom vyšplháte do kopce, odmění vás krásný výhled na Malešov. Nejlépe je vidět kostel a právě věž tvrze. A tohle místo je zajímavé i něčím jiným, než že tu je první úkol z naší hry. U Malešova proběhla jedna velká husitská bitva, o které se dozvíte dále. Jedno ale odtajním už teď. Neví se přesně, kde se odehrála a tento kopec je jedno z možných míst. Tak se tu porozhlédněte, možná právě tohle viděl ze hřbetu svého koně Jan Žižka. Potom budete pokračovat dál cestou až k silnici. Čeká vás tzv. „přemisťovací úsek“. To je část výletu, který musíte projít, abyste viděli super věci. Sám o sobě ten úsek není moc pěkný, ale je nutný. Tady máme dvě rady. Za prvé – pokud se vám bude chtít, můžete jít kolem silnice po kraji pole, ale je nutné mít opravdu dobré boty, je tu měkká půda (když bude mrznout, máte vyhráno). Za druhé – pokud půjdete po silnici, jděte za sebou a hlavně vlevo! Úsek je dlouhý půl kilometru. Provoz tu je tak střední, o víkendu spíš mírný. Když jsme tu byla já, jel proti jeden autobus, jeden kamion se dřevem a 6 osobních aut. Ale přeci jen je potřeba si dát pozor.

První odbočka vlevo vás od silnice odvede a pak už vzhůru do přírody! Vydáváte se totiž do údolí říčky Vrchlice. U soutoku s Košickým potokem je most, vedle kterého je i brod pro auta. A opravdu se používá, viděla jsem to na vlastní oči. Údolí si vychutnejte, je tady krásně. Výlet jsem pro vás chystala druhý týden v listopadu, a bylo tu úžasně. Les je převážně listnatý, cesta vede opravdu dnem údolí, takže říčku máte hned vedle sebe. Přeskakuje tu z kamene na kámen, místy vytváří tůňky. Úplně vidím, jak se tu v zimě tvoří led –  ale jen na některých místech, protože Vrchlice je dostatečně rychlá na to, aby nemohla zamrznout celá. A když do toho ledu zasvítí sluníčko, to bude prostě nádhera! Kolem vás jsou všude pískovcové skály, hlavně po levé ruce. A to ticho!

Po kilometru podél řeky (či podél potoka, velikost je v tomhle místě už sporná) se blížíte k tajemnému hradu Sion. Člověka by vůbec nenapadlo, že by tady mohl být. Většinou předpokládáme, že hrad je někde na kopci, aby se dal bránit. Ale Sion ne, je postaven na skalnaté plošině v údolí a vy jste přesně pod ním. Že už zříceninu uvidíte, vám napoví reliéf ze světlého pískovce umístěný na skále. Je na něm právě Jan Roháč z Dubé, slavný husitský hejtman. Spolupracoval s Janem Žižkou, což byl nejznámější vůdce husitů, po jeho smrti dokonce na nějaký čas velel armádám jedné odnože husitů. Byl i v bitvě u Lipan (tu husiti prohráli), kde ho dokonce zajali. Jemu se ale podařilo utéct a stáhl se právě na Sion. Byla to poslední bašta husitů a on byl poslední hejtman, který císaři Zikmundovi škodil. I proto Zikmund vyslal vojsko, aby hrad dobylo. Tak se stalo a Jan Roháč byl v září 1437 popraven.

A konečně je tady Sion. Dostanete se k němu úzkou stezičkou mezi skalami do kopce. Čeká vás jediných ošemetných cca 100 metrů tohoto výletu. Je to opravdu prudké a když bude sníh, bude to klouzat. Ale za pohled na Sion to stojí a máte to i s adrenalinem. Zřícenina je krásně zakonzervovaná (to znamená opravená a případně doplněná o některé kameny) a je tu spousta prostoru pro představivost. Určitě tady nějakou dobu pobuďte, všechno prozkoumejte. Je tu několik panelů naučné stezky a tak se dozvíte nespočet podrobností. A v neposlední řadě, je tu jeden z důležitých úkolů naší hry. Než odejdete, ještě se určitě zastavte před Sionem. Jsou tu repliky dřevěného

Až si Sion dosyta užijete, vyrazte po modré obloukem zpátky do Malešova. Tentokrát půjdete pohodovou cestou lesem nad údolím Vrchlice, chvíli ji ještě seshora uvidíte. Za chvilku les opustíte a už vás čeká cesta mezi poli, vesničkou a pak zpátky do městyse. Mě se moc líbí vesnička Maxovna. Je to úředně část Malešova. Přijdete do ní okolo obecního rybníku, čeká tu na vás hastrman.

Značení vás přivede až na venkovskou silničku (já tu nepotkala ani auto). V zatáčce před vámi se objeví rybník, který se jmenuje Prosík a zastavujete tu z dobrého důvodu. Nad Prosíkem je totiž další pravděpodobné místo, kde se konala bitva u Malešova. Jak už jsem psala, vedl ji Jan Žižka z Trocnova a byla tu o celých 13 let dříve, než byl dobyt Sion, v roce 1424. Prý to byla jedna z nejhorších a nejkrvavějších husitských bitev. Vyprávělo se o tom, jak hejtman Žižka dal naplnit vozy kamením a pouštěl je z kopce dolů na nepřátelská vojska. Výzkumy ale potvrdily, že to tak nebylo, že úplně stačilo, aby protivník byl dole v úzkém údolí . Každopádně to byla poslední bitva, kterou Žižka vyhrál.

Máte před sebou závěrečný úsek cesty, který vede převážně civilizací. Trasa jde kolem mlýna Dubina, jednoho z historických mlýnů na říčce Vrchlici, který je krásně zrekonstruovaný. Za chvilku už budete v Malešově. Kolem zaparkovaného auta na Žižkově náměstí ještě projděte dál po naučné stezce. Zavede vás až k tvrzi Malešov . V současné situaci je zavřená. Těsně před ní je ale prostranství, kterému vévodí obrovský strom a u něj je kaplička (rotunda), několik laviček a taky občerstvení. A taky tu najdete pivovar  a hasičárnu. Jestli to vládní nařízení kvůli koronaviru dovolí, tak o víkendu by měli mít otevřeno. Zatím jen vydávají pivo ve výdejním okénku…

Tenhle husitský výlet patří k mým nejoblíbenějším. Nabízí snad všechno – krásnou přírodu, skály a řeku, zříceninu i malebné městečko. A na závěr i občerstvení. Tak neváhejte a jeďte se tam podívat. Stojí to za to!