Než vyrazíte
Lokalita: Rovné / Střední Čechy
Délka výletu: cca 5,5 km
Výchozí místo: parkoviště Rovné
Náročnost: lehká
Zvládnou to psí kamarádi: ano
Typ výletu: okruh
Bojovka: doporučuji Československý Univerzál
Upozornění: Výlet je možný celoročně, ale po dešti, či na podzim a v zimě, si vemte opravdu dobré boty. Je tu bláto (nebo sníh na skalách) a dost to klouže
Čechové na Řípu
Všichni známe pověst o praotci Čechovi, který se rozhodl usadit se v naší kotlině poté, co vylezl na horu Říp. Ale vylezli jste tam už vy? Pro mě je Říp spojen s říjnem. Chodím tam vždy na Den vzniku samostatného československého státu. Vždyť jaký turistický cíl je s Čechami tak krásně propojen? Výlet je krátký, výborně se hodí do sychravého počasí. Letos jsem zašla už 27.10., abych vám mohla podat aktuální zprávu.
Začínáme na parkovišti v Rovném. Je relativně velké a je placené. Autobusem se dostanete do Rovného také, staví u obecního úřadu. Od parkoviště vede krásná rovná lipová alej. Lípy jsou tu krásné, však jsou taky stromy památnými. Je jich tu 143. Alejí vede asfaltová cesta, ale když jsme tu byli, tak tu byl zákaz vjezdu, takže se nemusíte bát, že by vás přejelo auto. Alej vede až k úpatí hory Říp.
A je tu stoupání. Není to nic náročného, tady je cesta široká, upravená. Převážnou část cesty tvoří betonový chodníček, ale místy jsou i kameny. Čeká nás několik vyhlídek, které jsou uspořádány hezky kolem dokola hory. První z nich je vyhlídka Mělnická. Na výhledu jsou dvě dominanty – elektrárna Mělník a chemička v Neratovicích. Teda mě alespoň továrny zaujaly na první pohled.
Pak už je to jen kousíček k vrcholu. Těsně pod ním je turistická chata Říp, kde je i občerstvení. My tu byli v čase korony (2. vlny) a tak tu bylo všechno pod páskou, k lavičkám se nesmělo. Ale okénko měli otevřené. A také se mi tu moc líbila jedna věc. Mají tu popelnice na tříděný odpad! Což je parádní, je super, že to dorazilo i do některých turistických destinacích.
Na úplném vrcholku Řípu (461 metrů nad mořem) stojí románská rotunda sv. Jiří. Představte si, stojí tu už od roku 1126 a je tu na památku jedné bitvy knížete Soběslava. Samozřejmě se ještě několikrát opravovala a něco se tam přidávalo, ale velká většina stavby vypadá opravdu tak, jako za časů Soběslava. Je zasvěcena sv. Jiří, který byl patron oráčů (mimo jiné).
A na vrcholku kopce hory ještě zůstaneme. Rozhodla jsem se totiž Říp trošku prozkoumat, nejen vyrazit na vrchol. Kousek za rotundou začíná cestička, která vás dovede na dvě místa – na Roudnickou vyhlídku a k místu, odkud byl vyzvednut jeden ze základních kamenů Národního divadla. Tohle místo je tak trochu utopeno mezi stromy, ale nedejte se ošálit, hned za ním se svažuje kopec dolů a je tu skalnatý povrch. Proto je to tady taky ohrazeno zábradlím. Základní kámen pro Národní divadlo tu byl vyzvednut roku 1868, 10. května. Je to jedno z míst, kde by se dal plnit nějaký z úkolů bojovky Československý Univerzál, který se k tomuhle výletu skvěle tematicky hodí.
A už na vás čeká Roudnická vyhlídka. Ta se mi moc líbí, obzvlášť stará borovice, která je na jedné její straně. Výhled do kraje je moc hezký, jsou vidět vrcholky Českého středohoří. My jsme tady byli bohužel za velmi proměnlivého počasí (jak už to tak v říjnu bývá), takže vrcholky jsem viděla jen v mlžném oparu a na fotkách bohužel taky moc nevyšly. Ale Roudnice je vidět krásně. Úplně si představuji, jak se odtud k Řípu na svém voze blíží praotec Cikán. Tuhle skutečnost nám totiž odhalil Jára Cimrman ve své divadelní hře „Čechové na Řípu“. Podle jeho názoru (víme to z dopisů Stroupežnickému) tu ještě kromě praotce Čecha byli praotec Němec a praotec Žid, protože v době působení Járy Cimrmana v české kotlině žily všechny tyto národy.
Od vyhlídky se zase kolem rotundy vrátíme až k turistické chatě a vyrazíme dolů z hory. Stezka je chvílemi dost kluzká, tak pozor na to! Cestou potkáte vyhlídku Pražskou – ta se mi líbí úplně nejvíc. Je totiž na skalnatém povrchu a skály jsou všude kolem. A taky se odtud naskýtá úžasný podzimní výhled na barevnou záplavu stromů – je to fakt nádhera! A když je krásně, tak odtud prý můžete vidět věže chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Mě se to nikdy nepoštěstilo, ale to bude tím říjnem. Zato v létě je to téměř jistota.
Po sestupu lesní cestičkou, přes kameny a kořeny (takže kočárek s sebou určitě neberte. Nebo se vydejte první půlkou výletu a stejnou cestou zase zpátky) se dostaneme k rozcestníku. Tady pozor – nepůjdete po žádné značené trase, ale vydáte se vpravo. Je to cesta pod úbočím hory, krásně široká a hezky barevná. Měla by být značena místním značení (červené kolečko v bílém čtverečku), ale letos jsem nenašla ani jednu značku. Za chviličku se vynoříte zase zpátky u lipové aleje.
A to už je jen kousíček zpátky na parkoviště. Schválně se podívejte na kmeny stromů. Jsou očíslované, takže si můžete ověřit, že je tu opravdu 143 stromů. Nás cestou doprovázela dost hlasitá hudba rozmarných tónů – Adam se divil, co to může být. Já tipovala místní rozhlas a taky že jo! Dozvěděli jsme se, že vzhledem k nouzovému stavu od zítřka nesmíme po deváté večer ven a že pošta v Krabčicích bude otevřena jen dva dny v týdnu odpoledne.
Jak se vám na Řípu líbilo? Já ho mám moc ráda – je to opravdu dominanta místního kraje. Najednou se před vámi zvedne z nížiny a přímo vás láká, abyste se na něj vylezli podívat. Tak až budete mít cestu kolem nebo si budete chtít udělat výlet na nějaký státní svátek, tak určitě vyrazte!
P.S. Ten kdo sleduje moje výlety ví, že mám moc ráda Cimrmana. Pro neznalé – Jára Cimrman je fiktivní postava, kterou vymysleli Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák a jeho jménem píšou divadelní hry, které jsou plné nadsázky. Citovaná hra „Čechové na Řípu“ je součástí představení Záskok
Trasa a zastávky
Další tipy na výlety a bojovky
Mnich u hranic
Víte, že u nás máme taky Kanadu? A víte, že mnich nebydlí jenom v klášteře, ale najdete ho i v jižních Čechách? A jestlipak víte, že „grázl“ byl opravdový člověk? Pojďte se se mnou vydat do krajiny plné rybníků, stezek podél hranic a zaniklých vesnic. Novobystřicko se na vás těší!
Zelená hora – kopec, ne zámek!
Víte co mají společného památka zapsaná na seznamu UNESCO, Martin Koukal, Lochneska a továrna na zpracování kovů? Město na pomezí Čech a Moravy. Konkrétně Žďár nad Sázavou. Je na Vysočině a místní krajina je opravdu úžasná. Takže kromě toho, že si tu můžete prohlédnout jeden z architektonických skvostů, který má na svědomí Jan Blažej Santini-Aichel, tak je tu i skvělá možnost výletů. A jeden jsem pro vás připravila i já.
Kde se u nás nejlíp žije? V Říčanech!
Jestlipak víte, v jakém městě kousek od Prahy byly v jeden čas 4 koupaliště? A které město má 175 ha lesů, takže se tu můžete vydat i na docela dlouhý výlet? A jaké je největší město na světě, které začíná písmenem Ř? Vezmu vás do prvorepublikové destinace č.1 pro pronájem letního bytu a zároveň do města, které bylo v posledních čtyřech letech vyhlášeno městem, kde se nejlépe žije. Říčany čekají!
Nové výlety rovnou
do e-mailu
Dám vám vědět vždy, když nasbírám zase pár nových tipů.
Tato stránka využívá pouze funkční cookies. Jiné typy cookies (marketingové, analytické, preferenční) nevyužíváme.