Než vyrazíte

Lokalita: Přerov nad Labem/ Nymbursko
Délka výletu: cca 6 km
Výchozí bod: Parkoviště u zámku
Náročnost: snadné
Zvládnou to psí kamarádi: Ano (když nepůjdou do vnitřních prostor)
Typ výletu: okruh
Venkovní hra: některý z univerzálů

Skanzen v Polabí

Chcete vědět recept na prima sobotu? Což takhle vyrazit na krátký výlet, který zakončíte něčím zvláštním. Nejlepší je následující trojkombinace –  projděte se hodinku a půl venku, objevte něco z historie vesnice v Polabí a nezapomeňte se při tom bavit! Zábavu vám zajistí nejen zpívání pochodových písní, ale třeba i hra pro zvídavé výletníky, nejlépe věnovaná lesu. A kamže by to mělo být? No přeci do Přerova nad Labem, je tady Polabské národopisné muzeum, což je skanzen pod širým nebem.

My jsme sem na podzim vyrazily spolu s Janou ze Slepičárny v pátek přes den, protože skanzen má otevřeno i ve všední dny a my jsme ho chtěly řádně prozkoumat. Takže pokud máte zrovna distanční výuku, tak sem klidně vyrazte na poklidné dopoledne. Však tohle bude výuka pod širým nebem. Když pojedete autobusem, zastávka je přímo u skanzenu. Auto zaparkujete na parkovišti u zámku, který je hned vedle. Když bude plné, tak kousek dál je ještě jedno další. Obě parkoviště jsou neplacená. A pak už se vydejte na cestu. Sice hned uvidíte muzeum staveb v přírodě, ale kolem něj zatím jen přejděte, necháme si ho nakonec. A ještě jedna technická. Výlet vede po přírodovědné naučné stezce , nejdřív po zelené a pak už po cestě značené stromečkem. Je to jednoduché cesta se před vámi vine úplně přirozeně, takže se určitě neztratíte.

Přerov nad Labem je kousek od Prahy, na Nymbursku. Je to tu úplná placka, žádné převýšení. Jsme přece v Polabské nížině! Takže, jak jsme se všichni učili už ve vlastivědě, je tady nejúrodnější půda u nás. Malý kvíz – schválně, jak se ta půda jmenuje? Výlet začíná právě procházkou skrz jedno takové úrodné pole (samozřejmě po cestě). Ale brzo se ponoříte do lesa, který v tuhle dobu už spí. A to pořádně hluboce. Celý výlet se totiž vyznačoval tím, že všude kolem byl neskutečný klid a ticho, jen občas se ozvalo pípání nějakého ptáčka. Tyhle lesy u řeky tu rostou v oblasti slatiny (však jsme taky v přírodní rezervaci Hrbáčkovy tůně). Kdysi tudy totiž protékalo Labe, když ještě bylo divoké. Pak bylo zregulováno a zbyly po něm právě jen ty tůně. Takže les je plný proláklin a jezírek. Ideální prostor na nějaký ten úkol z Adventního univerzálu. My jsme se tu pořádně porozhlédly a k svačině si daly makové muffiny, které jsme si se Slepičárnou napekly přímo u příležitosti tohohle výletu. Určitě vyzkoušejte kombinaci sladkého a horkého (v létě samozřejmě ledového) čaje z termosky uprostřed lesa. To panečku chutná božsky.

A co znamená, že je Labe zregulované? To zjistíte, jakmile se vynoříte u řeky. Je úplně rovná, tudíž klidná. Stromy se v ní odrážely jako v zrcadle. Kochaly jsme se tímhle nádherným pohledem víc než kilometr. Cestou jsme potkaly i několik rybářů. Jeden měl dokonce na svém stanovišti postavený stan, v něm plynovou bombičku na vaření a matraci se spacákem. Doufám, že tam byl jen přes den, v noci by pěkně mrzl. Byly totiž jen 2°C a to bylo poledne.

Pak se cesta stočila zase směrem k Přerovu a cíli našeho výletu. Ještě jsme si zdálky prohlédly Přerovskou Hůru, což je návrší, které se najednou zvedá z nížiny a je vidět z celého širého okolí. Asi proto tu už kdysi dávno bylo hradiště, protože tu byl rozhled do kraje a jen tak nikdo místní obyvatele nepřekvapil. Ale to už tu byla vesnice a skanzen – to nejlepší nakonec!

Polabské národopisné muzeum je vlastně unikát. Přiznám se, že jsem se to dozvěděla až tady, protože jsme měli paní průvodkyni, která nám všechno pověděla. Byla naprosto skvělá, pověděla nám toho spousta, a hlavně na ní bylo vidět, že tu práci má opravdu ráda (prohlídky s průvodcem musí být domluveny předem a jen pro skupiny nad 20 osob). Muzeum je nejstarší u nás a jedno z nejstarších v Evropě. Založil ho v roce 1895 místní zámecký pán, Ludvík Salvátor Toskánský. Byl to cestovatel a přírodovědec a chtěl zachránit lidovou architekturu. Etnografické muzeum založil v místní bývalé kovárně, z které se později stala rychta (víte, že v dřívějších dobách byl na vesnici nejbohatším člověkem právě kovář? Další překvapení). Chalupě se teď říká „staročeská“. Po druhé světové válce se skanzen začal rozrůstat o další budovy. A je unikátní ještě jednou věcí – všechny chaloupky jsou z Nymburska.

A jaké stavby že tu potkáte? Už jsem se zmiňovala o rychtě. Je to ta velká bílá budova, kousek od zvoničky. Pod ní najdete taky myslivnu. A u té se chci zastavit, protože ta se mi moc líbí. Je žlutá, s krásným štítem, kde je vymalován obraz s motivem sv. Huberta. To byl totiž patron myslivců. A z obou stran domu přiléhají zdobené brány. Ale nejvíc se mi líbí dřevěné vyřezávané úly na zahradě. Pořádně si je prohlédněte. Uvidíte tu také hospodářské budovy, a samozřejmě i nářadí na obdělávání polí.

Přerov nad Labem s jeho okolní přírodou i skanzen se všemi chaloupkami se mi moc líbil. Nenechte si to ujít, stojí to opravdu za to.

P.S. – tak jak se jmenuje ta úrodná půda? No přeci černozem!

Trasa a zastávky

Jak jsme to šli my

Hra pro zvídavé výletníky

Některý z univerzálů

Tip, jak se dobře najíst

Ve spolupráci s

Foodblog o gastro štěstí z domácí kuchyně Jany a Štěpána.

Další tipy na výlety a bojovky

Loučeň je nejen zámek

Loučeň je nejen zámek

Víte, kde byl založený první fotbalový klub v Čechách? A kudy protékala Jizera, než v dávných dobách obrátila svůj tok? Jestli ne, tak se vydejte v mých stopách kolem městysu Loučeň a uvidíte ta místa na vlastní oči. A cestou si zahrajte Lesní univerzál, uvidíte, že vaši mladí výletníci rázem ožijí, když se dozvědí, že na ně bude čekat nějaká odměna.

Polička – brána ke Žďárským vrchům

Polička – brána ke Žďárským vrchům

Malebné město Polička je bránou k jednomu z nejkrásnějších kousků Vysočiny – Ždárským vrchům. Alespoň to tvrdí oficiální web města. A protože kousek od Poličky bydlí moje sestra, ukázala mi, co všechno tohle městečko nabízí. Pojďte se se mnou přesvědčit, že je tvrzení o malebnosti pravda.

Za husity na Sion

Za husity na Sion

Víte, že Sion není jen v Jeruzalémě? Je i tady u nás, v Čechách. Přesněji ve středních Čechách. Zvu vás do údolí říčky Vrchlice, plného skal,  zavedu vás  až ke zřícenině hradu Sion, kde sídlil poslední z velkých vojevůdců husitů Jan Roháč z Dubé. Cestou potkáte potoky, brod, skály, les i louku významná místa z naší historie a na konci vás čeká středověká tvrz. A tohle místo je polozapomenuté, takže tu nepotkáte davy lidí, jako třeba na Pokličkách nebo Křivoklátě.

Nové výlety rovnou
do e-mailu

Dám vám vědět vždy, když nasbírám zase pár nových tipů.

14 + 10 =

Tato stránka využívá pouze funkční cookies. Jiné typy cookies (marketingové, analytické, preferenční) nevyužíváme.