Polička – brána ke Žďárským vrchům

Polička – brána ke Žďárským vrchům

Malebné město Polička je bránou k jednomu z nejkrásnějších kousků Vysočiny – Ždárským vrchům. Alespoň to tvrdí oficiální web města. A protože kousek od Poličky bydlí moje sestra, ukázala mi, co všechno tohle městečko nabízí. Pojďte se se mnou přesvědčit, že je tvrzení o malebnosti  pravda.

Na parkování je nejvhodnější parkoviště u Tylova domu. Je hned vedle hradeb a u hráze Syneckého rybníka. Sám Tylův dům je krásná stavba a je to takové kulturní centrum Poličky. Je tu divadlo, kino, pořádají se tu koncerty, ale taky kroužky pro děti a různé kurzy pro dospělé. Ovšem jen v době necovidové. Takže jestli už je líp a kultura v České republice přestala strádat, tak když budete poblíž určitě se na program Tylova domu mrkněte. Většinou to prý stojí za to.

Ale teď už honem do města. Nejdřív projedeme část nové a velice pěkně upravené cesty podél Syneckého rybníka. Místí mu neřeknou jinak než Svinčák, což je dost nelichotivé. Když jsem tu byla já, rozhodně byl nádherně čistý a domy na protější straně břehu se v něm krásně zrcadlily. A k rybníku ještě jedna zajímavost. Je to vlastně pozůstatek obrany města, která tu byla ve středověku. Celé město z vnějšku hradeb totiž obklopoval hluboký vodní příkop. Proto jsou také (mimo jiné) věže, které vybíhají z opevnění, kulaté. Při první příležitosti, která se vám naskytne, proklouzněte bránou v opevnění (je tu jen oblouk, žádná vrata) do města, k rybníku se ještě vrátíme.

Jsme tu. Ocitnete se na ulici, která vede k náměstí. V tomhle příspěvku tentokrát ale nebudu popisovat jednotlivé části trasy. Buď si ji můžete projít jako já (mapa i video pod článkem budiž vám inspirací). Nebo si můžete na náměstí v infocentru vzít plánek vycházky, která je velmi podobná té mé trase. Anebo se městem jen toulejte a vychutnejte si ho. A teď už honem k těm krásám, zajímavostem, a hlavně tipům podle místních.

Až dorazíte na náměstí, určitě budete mít chuť na nějakou malou svačinku. Na vybranou tu je spousta obchůdků a věcí, ale já vám doporučuji pekařství Sázava. Jejich špaldový jablečný závin je naprostá bomba. A pokud budete mít do Poličky cestu ve čtvrtek, tak je tu ještě jedna věc, co stojí za zmínku. Pořádají se tu trhy, hlavně se zeleninou a farmářskými výrobky. A teď na jaře byly dominantou jednoznačně květiny, sazenice rajčat a jiné zeleniny. Co se týče památek – náměstí Palackého v Poličce má dvě dominanty – za prvé morový sloup a pak také radnici. Obě stavby pochází z doby barokní a každá je něčím významná. Morový sloup je prý jeden z nekrásnějších a vrcholných barokních sloupů u nás. Na jeho návrhu se dokonce (pravděpodobně) podílel velice známý český architekt František Maxmilián Kaňka a vytvořil ho rodák z Litomyšle J.F. Pacák. A barokní radnice? – Ta byla postavena chvíli po morovém sloupu (oboje na začátku 18. století) Na její stavbě se také podílel architekt Kaňka. Dalo by se tu popsat spousta materiálu o tom, kdo je kde vyobrazen, jaké jsou stavební prvky atd., ale já pro vás vyberu informaci nejzajímavější. Na západní straně radnice (to je zadní strana radnice, je tu  průčelí nejblíž k protějším domům) je mezi štuky nad okny jediná zvířecí hlava ze všech na celé radnici. Vedle ní je zvon pod stříškou, který ohlašoval požár či noční klid. A také trestání provinilců, protože pod ním stál pranýř. Co to pranýř je? Pranýř je místo v  podobě sloupu, klády, klece, kozy, vyvýšeného lešení či jiného pevného uchycení, k němuž byl trestaný člověk připoután. Tam museli za trest stát třeba zloději, podvodníci, či nevěrné ženy. Měli vyměřenou dobu, kterou tam museli být a celé město se na ně mohlo chodit dívat.

Dalším krásným a také významným místem města je kostel sv. Jakuba. Nejen že je to super zrekonstruovaná gotická stavba, ale navíc je významná pro celou Poličku. Měl zde totiž rodnou světničku skladatel Bohuslav Martinů. Narodil se v roce 1890 a rodina tady žila ve věžní místnosti. Jeho tatínek byl totiž zaměstnán jako pověžný a zároveň se věnoval ševcovskému řemeslu, maminka Karolína se starala o rodinu. Bohuš byl nejmladším ze tří sourozenců (ještě sestra Marie a bratr Karel). Na věži, ve výšce 30 metrů nad zemí, žila rodina do jeho dvanácti let. Ten rozhled a také chrámová hudba, kterou slýchal celé dětství den, co den, ho natolik ovlivnily, že se stal celosvětově uznávaným hudebním skladatelem.

Kousek od kostela je také jeden ze vstupů na hradby gotického opevnění, které si smíte prohlédnout jen s průvodcem. Abyste se sem mohli dostat, musíte si zakoupit vstupenky v Centru Bohuslava Martinů, které je ve zdejším muzeu. Centrum obhospodařuje i rodnou světničku Bohuslava Martinů a městskou galerii. Informace najdete na jejich webu . Opevnění je staré už víc jak šest set let, je ze začátku 14. století. V počátcích města měly hradby hlavně vojenský význam, ale v dobách po třicetileté válce už sloužily hlavně jako policejní a správní hranice města. Druhý vstup je v Nové ulici, jen kousek od místa, kde se dá hradbami projít k vnější části města.

A tady se chci chvilku zastavit. Právě  v těch místech, kde se dostanete ven z hradeb, v ulici Na Bídě, je výborná kavárna. Jmenuje se příhodně U hradeb a jejich káva je vyhlášená. Pokud máte chuť na nejlepší kávu ve městě, jste na správném místě. Když se pak kolem hradeb vydáte směrem zpátky k Syneckému rybníku, tak se před vámi rozprostře relativně široký prostor právě mezi břehem rybníka a parkánovými hradbami. A je to prostor dost dlouhý. Roste tu udržovaná tráva a je to místo, kde se v létě konají různé akce, festivaly a koncerty. Prý opravdu stojí za to, někdy je tu podél hradeb i více podií najednou a vy si jen vyberete, která hudba vás osloví nejvíc. A kromě jiného tu mám i poslední gastro tip. Restauraci Přístav mi doporučila jak sestra, tak několik dalších místních. Je samozřejmě na břehu u rybníka, podávají se tu masové i vegetariánské burgery, saláty i dezerty. Mají tu udělanou maličkou pláž, pronajímají se tu šlapadla… Prostě super místo na závěrečný pozdní oběd po projití města. Tak dobrou chuť!