Než vyrazíte

Lokalita: Podhůří Krkonoš/ Kuks
Délka výletu:cca 7 km

Výchozí bod: Parkoviště Braunův Betlém
Náročnost: středně těžká
Zvládnou to psí kamarádi: Ano
Typ výletu: Okruh

Hra: Není Betlém jako Betlém (na míru)

Není Betlém jako Betlém

Betlém – město, kde se narodil Ježíšek, ale také zobrazení narození místa Ježíše Krista ať už z papíru, z perníku, ze dřeva či v kostelích a na náměstích vždycky před Vánoci. A také je několik Betlémů, které můžete vidět celý rok. Třeba ten Hlinsku, což je soubor chaloupek, nebo kousek chráněné přírody u Pasohlávek. A já vás zavedu ke skalnímu Betlému, který vytesal Matyáš Braun pro hraběte Šporka.

Kuks (a hlavně zámek neboli Hospitál) je velmi oblíbený. Takže je tu celkem dost lidí a hlavně úplně narvané parkoviště. My jsme se vydali nejdřív k Betlému, ukrytému v Novém lese, a hospitál i se zahradami jsme si nechali na pozdější část výletu. Takže až pojedete autem, minete velké parkoviště (je po levé ruce) a pojedete silničkou dále směrem na Stanovice. Přejedete říčku Labe po úzkém mostku a hned za ním je po pravé ruce menší parkoviště. Nikdo o něm skoro neví, takže i když turistická sezona vrcholila, v klidu jsme se dvěma vozy vešli. A je zadarmo. Tolik praktické info. Navigace tady jak v online, tak v offline režimu fungovala skvěle. Takže se nemusíte bát, že se ztratíte. Chviličku půjdete po silnici, ale pak už vás čekají louky, les a zahrady. A taky bojovka, která se věnuje tématice Betléma, ale i zdravotnictví. A v neposlední řadě tu jsou i skvělé hry.

Za vysokým mostem pro dráhu narazíte na dřevěné sochy. Jsou moderní, je to součást Křížové cesty 21. Století. Já a Jana ze Slepičárny jsme byly nadšené, naší mládeži se vůbec nelíbily. Tak to si má člověk vybrat!  A kousek za nimi se vnoříte do Nového lesa. Původně to byl lovecký revír, ale hrabě Špork se rozhodl, že zde udělá místo pro vycházky lázeňských hostů. Takže se tu nacházely poustevny i s živými poustevníky, co podívali občerstvení. Tak tu je kašna a sochy, které jsou věnovány biblické tématice. Matyáš Braun, který tu pro hraběte Šporka pracoval hlavně na hospitálu, tu vytvořil nádherný reliéf betléma s postavami Marie, Josefa i malého Ježíška. Nedávno proběhla oprava reliéfu, takže teď se docela dobře pozná, co je ve skále vytesáno, ale mech je neúprosný…Mně se ve „svatém háji“ asi nejvíc líbila Jákobova studna, která je od skalního betléma jen coby kamenem dohodil. Je to barokní kašna, na které je dost soch, ale snad žádná nemá hlavu. Nicméně Kevin svého kamenného druha hned poznal.

Po krátké cestě zpět po stejné trase se vydáte dál na průzkum Šporkova panství. Jde se po loukách, překonáte trať a silnici a vnoříte se zase do lesa. My jsme ho nazvali „Temným hvozdem“. Za prvé bylo v tu chvíli hodně pod mrakem a za druhé by to les pěkně hustý a ne moc hezký. Přesně odpovídal mé představě o hvozdu, který vás svou tíhou nutí k ostražitosti jako Bilbo Pytlíka při jeho cestě k Hoře. V této celkem nehostinné části výletu je ale krásná odbočka přímo pod cestu. Je tedy trochu z kopce, tak pozor na uklouznutí, ale sestup stojí za to. Je tu pramen a nad ním reliéf sv. Františka. Je vytesaný do skály, obrostlý mechem a překvapivě malý. A na konci „hvozdu“ uvidíte ještě Madonu s dítětem. Je to socha, a to jak vypadá její okolí, přesně vypovídá o tom, jak celý Nový les chátrá a z jeho slávy z dob hraběte Šporka zbylo už málo. Všude samé kopřivy a roští… Nic moc.

Ale pak si spolu se mnou spravíte chuť. Čeká nás zahrada! Nejdřív musíte jít podél zdi, protože vchod je až u zámku. Ale těsně před budovami je směrová šipka => bylinková zahrada a tam jsou malá postranní dvířka, kterými se do zahrady dostanete také. Vstup zdarma a je to tu neskutečně krásně a pečlivě zrenovované. Je tu spousta záhonů (prý 144, ale já je nepočítala), kde se pěstují bylinky a léčivky. Krásně to tu voní, bzučí tu včelky. Také tu jsou vodotrysky a uprostřed zahrady je pískovcová socha Křesťanského bojovníka. Ostatní sochy, co jsou po zahradě rozesety, představují roční období, živly a umění.

Ještě bych se ráda zmínila o samotné stavbě. Zdálky vypadá jako zámek, většina lidí o ní říká, že je to zámek, ale zámek to není, milý pane… Je to totiž tzv. hospitál, což znamená domov pro staré a vysloužilé vojáky spolu se špitálem. Založil ho hrabě Špork, nechal ho vystavět a stavbu financoval. Jak už jsem psala dříve, o výzdobu se zde staral Matyáš Braun a právě tady, na Kuksu, jsou jeho notoricky známé sochy Ctností a Neřestí. Jsou na přední zdi před křídly hospitálu, levá strana je věnována Ctnostem, pravá Neřestem. Nezapomeňte, že jste přišli odzadu, takže sochy uvidíte až těsně předtím, než budete odcházet. A určitě si je prohlédněte pořádně, bojovka se na ně bude ptát! V hospitálu pak najdete jediné farmaceutické muzeum u nás, uvidíte tu dochovanou barokní lékárnu. A víte, že s hrabě Špork dostavění hospitálu vůbec nedočkal? Začal fungovat až 5 let po smrti hraběte…. Ohledně vstupného, otevírací doby a jiných zajímavostí vám doporučuji webovou stránku Zkus Kuks. Je moc hezky zpracovaná a přehledná.

Tak a teď se vydáme na poslední část našeho výletu. Dole pod hospitálem přejdete mostek přes říčku a proti proudu, přes louky, těsně vedle řeky půjdete zpátky k parkovišti. Louky tu přímo vybízejí k nějaké hře, tak v bojovce se nějaká určitě najde. Taky se musím k něčemu přiznat – já vůbec netušila, že tudy protéká Labe! Nějak si pod tím názvem představuji širokou řeku, tahle říčka mě moc nepřesvědčila… Až přijdete k mostu, který už dobře znáte, doporučuji zajít na oběd do Šporkova mlýna, který stojí hned vedle mostu. Výborně vaří, mají milou obsluhu a docela dost místa u stolů na zahrádce. Jen nezapomeňte – musíte mít hotovost, karty neberou. A když se vám nebude chtít na výletě do hospody, tak Slepičárna vám určitě poradí. Společně pro vás máme na výběr z receptů na výletová jídla. Odkaz přímo do piknikové sekce najdete pod výletem.

Líbilo? Mně se tenhle výlet líbí moc. Je to ideální kombinace několika typů krajiny, zajímavých věcí, které se jinde nevidí i trocha historie, která zaujme i ty nejvíc znuděné puberťáky. Tak určitě vyražte!

Trasa a zastávky

Jak jsme to šli my

Co obsahuje bojovka

Bojovka

Karta účastníka

Jak to vlastně bylo?

Baroko

Velká šifra na Kuksu

Mapa stanovišť

Tip, jak se dobře najíst

Ve spolupráci s

Foodblog o gastro štěstí z domácí kuchyně Jany a Štěpána.

Další tipy na výlety a bojovky

Netradiční dějepis v Kouřimi

Netradiční dějepis v Kouřimi

Jestlipak víte, které místo v Čechách bylo v dobách kněžny Libuše druhé nejdůležitější a největší (první byla samozřejmě Praha)? A jak dobře znáte Staré pověsti české, zvlášť tu pověst, co pojednává o Lechovi? A víte, kde se můžete dozvědět spoustu věcí o tom, jak to vypadalo na vesnici v dobách trošku méně dávných, přesto nám však vzdálených? Odpovědi na všechny tyhle otázky najdete na jednom místě – ve středočeské Kouřimi. Tak neváhejte, sedejte do svých vozů, či do autobusu a hurá na netradiční hodinu dějepisu!

Loučeň je nejen zámek

Loučeň je nejen zámek

Víte, kde byl založený první fotbalový klub v Čechách? A kudy protékala Jizera, než v dávných dobách obrátila svůj tok? Jestli ne, tak se vydejte v mých stopách kolem městysu Loučeň a uvidíte ta místa na vlastní oči. A cestou si zahrajte Lesní univerzál, uvidíte, že vaši mladí výletníci rázem ožijí, když se dozvědí, že na ně bude čekat nějaká odměna.

Polička – brána ke Žďárským vrchům

Polička – brána ke Žďárským vrchům

Malebné město Polička je bránou k jednomu z nejkrásnějších kousků Vysočiny – Ždárským vrchům. Alespoň to tvrdí oficiální web města. A protože kousek od Poličky bydlí moje sestra, ukázala mi, co všechno tohle městečko nabízí. Pojďte se se mnou přesvědčit, že je tvrzení o malebnosti pravda.

Nové výlety rovnou
do e-mailu

Dám vám vědět vždy, když nasbírám zase pár nových tipů.

4 + 2 =

Tato stránka využívá pouze funkční cookies. Jiné typy cookies (marketingové, analytické, preferenční) nevyužíváme.