Tajuplný Křemešník

Tajuplný Křemešník

Výlet na Křemešník nás potkal tak nějak náhodou. Vyráželi jsme k Telči a hledali nějaké pěkné ubytování, které by bylo něčím výjimečné. Narazili jsme na poutní hotel Křemešník. Už jenom tenhle název mě hodně upoutal. Co to vlastně poutní hotel je? A to jsme se právě vydali objevit.

Křemešník je kopec, který se nachází asi 10 kilometrů od Pelhřimova. V zimě se na něm lyžuje, je tady sjezdovka, v létě se to dá dělat spoustu různých věcí. Například je tu lanové centrum, rozhledna Pípalka a taky tu najdete spoustu zajímavých věcí které se týkají právě poutního místa. Dole pod Křemešníkem je totiž studánka, která se příznačné jmenuje zázračná studánka. Objevili jeden voják, který měl hodně unavené a zraněné nohy, A tak si je vykoupal v místním prameni. A světe div se, nohy se mu skoro okamžitě uzdravily. Stal se zázrak! Lidé k zázračnému prameni začali chodit a pak se sem konaly dokonce poutě. Poté někdo vybudoval od studánky nahoru na Křemešník křížovou cestu. Na vrcholku Křemešníku je poutní kostel (o tom vám ještě něco povím), také tam je škola a  úžasné sluneční hodiny. Ve 13. a 14. století se dokonce v bocích kopce těžilo stříbro.

Náš výlet je kraťounký, tak pro pěkné pozdní odpoledne nebo podvečer a podíváme se ke dvou studánkám a okolí Křemešníku. Začínáme právě u poutního hotelu.  Kousíček od něj, je totiž krásná vyřezávaná socha Poutníka, která odkazuje právě na to, že na místní vrch se konaly církevní poutě. Také je tu rozcestník, od kterého se můžete vydat všemi směry. Vydáte se  po zelené směrem dolů. Vede tady i modrá značka, ale vy se nechtě vést zelenou. Projdete se mezi bukovými stromy a krásnými kameny, vysokou trávou až dorazíte asfaltové cestě. Tady už čeká naučná stezka, která vede směrem doleva. Tahle naučná stezka je věnována především místní floře – to znamená zdejším bukovým lesům, které jsou tu zachované nejlépe na celá Vysočině. Stáří stromů je tu mezi 110 a 140 lety. Nezapomíná ani na květiny, houby a faunu (to jsou zvířata). Zastavení určitě doporučuji prozkoumat, něco se dozvíte a zároveň se to hodí pro bojovku, která je tady samozřejmě pro vás nachystaná.

První zastávka je studánka U Buku. Tahle studánka je velice pravděpodobně propojena právě se Zázračnou studánkou, kterou ještě potkáte. Je po levé ruce, hned vedle asfaltové cesty. Má krásně udělaný domeček, ale je ztracená. Popravdě, kdybych nepočítala s tím, že ji mám objevit, tak bych ji málem přešla. Voda tu nebyl moc čistá, určitě nelákala k napití. Ale byly to jen listy, takže je klidně možné, že až tam budete vy, tak bude křišťálově průhledná. Dál nás zatím čeká lehoučká cesta, hezky po rovince… Obcházíte Křemešník kolem dokola a můžete tu vidět, jak to tu vypadalo i před sto lety. V lese jsou rozházené  kameny a malé skalky, a proto se to nazývá suťový les. Na jednom z kamenů kousek od cesty, najdete i novodobý pomníček. Je na paměť lesníků, kteří se starají o stav lesů na Pelhřimovsku. Mě se to moc líbilo, protože je krásné, že se připomíná i věc, která je ze současnosti, nejen historické události.

A už jsme u Zázračné studánky! Je zajímavá ještě tím, že je to tzv. periodický pramen. To znamená, že začne prýštit někdy v zimě a pak zase vysychá. Letos se to stalo dokonce dvakrát. Poprvé začala vyvěrat 29. února a vyschla 28. dubna. Podruhé začala prýštit 3. června. Já tu byla na konci července, a ještě pořád tekla silným proudem. A musím říct, že byla opravdu vynikající. Myslím tím tu vodu. A protože tento názor nesdílím jen já, sjíždějí se sem z celého okolí lidé, aby načerpali vodu do kanystrů. Když jsme přicházeli, zrovna se tu otáčelo auto, které mělo naloženo několik kanystrů. Pramen je tady vyveden několika trubkami, které ústí nad rošt, to, aby se tady daly dobře plnit kanystry. Já si kanystry nenaplnila, čekala mě cesta vzhůru do kopce, ale lahvičku jsem naplnit nezapomněla.

Když jsme si užili studánku, vydali jsme se směrem vzhůru podél křížové cesty. Ta vznikla už v 17. století. Protože trasa cesty je kraťoučká, všech 14 zastavení se muselo vejít do krátké ho úseku. Takže mezi jednotlivými kapličkami je vzdálenost třeba 200 m. Kapličky jsou relativně nové, je to poznat nejen z toho, že nejsou skoro poškozené, ale také z toho, jak vypadají zastavení, jak vypadají vyobrazení jednotlivých zastavení křížové cesty. V roce 1947 byla totiž křížová cesta rekonstruována. Posledním zastavením je „Boží hrob“ ten je za tepanou mříží a abych pravdu řekla, moc se nedá fotit. Ale socha vypadá hezky. A když vylezete na kopec, jste už zase zpátky u poutního kostela. Sem po roce 1763 putovaly každý rok desetitisíce věřících.

A teď je právě čas na to, abyste se dozvěděli něco poutním kostele tom, proč se kostel založil, se vypráví mnohé. Mně se nejvíc líbí tahle: (cituji z materiálu o založení kostela) „Pověst je kladena na počátek třicetileté války. Zmiňuje konšela Matěje Chejstovského jako zakladatele kostela na Křemešníku. V té době drancovala celý kraj švédská vojska, kterým radil zrádce, prý bývalý pelhřimovský rychtář. Lidé utíkali do hlubokých lesů, a tam hledal úkryt také konšel Matěj Chejstovský. Když však pátral po nějaké jeskyni, kde by přespal, zabloudil rovnou mezi loupežníky, kteří si u ohně dělili uloupenou kořist. Ti ho svázali a ztýrali až do bezvědomí. Potom utekli a Chejstovský se probral z mrákot.

Z vděčnosti za záchranu života se rozhodl postavit na Křemešníku kostel. Když se však chtěl vrátit zpět a vyprávět své zážitky rodině, od Lejšovky viděl, že je celé město v plamenech a u bran se bojuje. Císařské vojsko porazilo a zahnalo Švédy. Teprve poté se Chejstovský dostal ke své rodině a s úžasem zjistil, že jeho dům zůstal jako zázrakem uchráněn.

No a co je to vlastně poutní hotel? Oklikou jsme zpátky u mojí prvotní otázky. Já jsem na poutním hotelu nenašla vůbec nic, co by ho odlišovalo od hotelu normálního. Pořádají se tu firemní akce, svatby, hostiny… Takže za mě je to spíš jen využití toho, že když se konaly poutě, tak tu vždy bylo místo, kde se člověk mohl občerstvit a přespat… Ale vaří tu dobře, a místa je hojně jak na zahrádce, tak uvnitř.

Na Křemešníku je krásně. Když zapadalo slunce, prosvítalo listy staletých buků, tak mi tu bylo opravdu fajn. Tak ať se vám tu líbí stejně jako mně. A určitě si dejte vodu ze Zázračné studánky. Je fantastická!