Lesnický Klobouček

Lesnický Klobouček

Víte, kde můžete během jednoho příjemného  výletu potkat čtyři studánky a snad všechny stromy, které rostou v lesích České republiky? A že Klobouček není jen pokrývka hlavy, ale i vrch ze kterého je úžasný rozhled do kraje? Jestli jste alespoň v jednom případě odpověděli NE, rozjeďte se k Příbrami. Brdská krajina a bývalé vojenské újezdy na vás už čekají!

Na rozmezí Plzeňského a Středočeského kraje najdete malou vesničku Obecnice. Je opravdu maličká, ale mezi milovníky brdských lesů je hodně známá. Je totiž dobrým výchozím bodem k výletům a výpravám do centrální části Brd. U fotbalového hřiště (je tu i koupaliště) je velké parkoviště, kde se dá s přehledem postavit auto klidně na celý den. A je zadarmo, což se počítá. Taky tu je letní restaurace, hned na pomezí hřiště a koupáku. Je tu dobré jídlo a taky záchody. Na podzim je ale otevřená asi jen když se hraje fotbal, protože my ji našli pod zámkem.

Na výlet místními lesy až na vrch Klobouček se mnou tentokrát vyrazila i Slepičárna  s Kevinem. Tomu se výlet nesmírně líbil, stejně tak i nám. Byla půlka října, svítilo slunce, a přece bylo chladno. Prostě takový jiskřivý vzduch, který lahodil jak našim plicím, tak našemu oku. Výlet vede po lesnické naučné stezce, kterou mají na svědomí Vojenské lesy. A opravdu se vydařila. Najdete tu spoustu informací o tom, jaké stromy tu rostou, proč rostou právě tady, a jak to vypadalo v minulosti. Taky se dozvíte pár věcí z historie téhle oblasti.

Během cesty potkáte opravdu hodně rozmanitou podobu lesů. Klasický smrkový les se spoustou mechu, takový, že byste nejraději vyrazili na houby. Les smíšený, kde v tuhle podzimní dobu zlatě prosvítaly buky mezi borovicemi či smrky. Nahoře na Kloboučku zase mezi skalisky rostou horské borovice (a vrcholku s výhledem vévodí nádherný dub!). A studánky tu jsou pojmenované podle toho, v jakém lese zrovna jste.

A propó studánky – jsou skvěle vyčištěné, když jsem viděla tu první, Bukovou, hned jsem si vzpomněla na básničku Znám křišťálovou studánku. Tu jsem jako žáček druhé třídy recitovala na soutěži Pražské vajíčko a dostala jsem se až do celopražského kola! No, to jsem odběhla. Studánky dostaly v roce 2018 nové přístřešky, které vypadají úplně jako domečky. Taky u všech najdete na stromě nebo na stříšce i několik hrnečků, abyste se mohli napít. Já si vodu nabrala do cestovní lahvičky a byl moc dobrá. A Kevinovi taky chutnala! Jak jsem psala, je tu studánka Buková, Pod Kloboučkem, Smrková a Jedlová. Jedlová se mi líbila nejvíc. Ale pozor! I když ji vidíte z cesty, nezkracujte si trasu. Jděte opravdu po té vyznačené. Já jsem si razila cestu vlastní a skončila v bažině… (ale jestli bude obzvlášť sucho, tak tam třeba nebude).

Když už jsme u té vody – Brdy slouží jako zásobárna vody pro celé okolí. Na tabulích stezky se dozvíte i pár informací o zadržování vody v krajině. A v Brdech je i několik vodních nádrží. Třeba Láz. A my půjdeme kolem Octárny, která je v mapách označována jako vodní nádrž Obecnice. Je v I. ochranném vodním pásmu, takže se k ní nesmí. Alespoň je to tam napsané. A byla by škoda to nedodržet, přeci jen začíná být o vodu nouze. Je fajn, když lidé trochu přemýšlí a snaží se vodu chránit a opatrovat.

Vrch Klobouček na vás čeká v půli cesty. Já jsem zvolila jít naučnou stezkou obráceně, to znamená ze hřiště podél koupaliště a přes most v Obecnici jsme se vraceli. A nebojte se, krásně všude trefíte. Celou dobu jdete po zelené a kdyby náhodou, tak si stáhněte odkaz na mapu s navigací. Najdete ji dole pod výletem. A taky se můžete mrknout na video z naší výpravy. To je tam taky.

Zpátky ke Kloboučku. Víte, jak vznikl jeho název? Prý tu kdysi byla na  vyjížďce mladá komtesa ze zdejšího panství. Chtěla si odpočinout, a tak sesedla z koně, a na trávu odhodila svůj klobouček. A potom přikázala, aby se tu vystavěla myslivna a do její správy se daly všechny lesy na celém vrchu…Na vrcholku jsou skaliska, takže to muselo být trochu níž. Myslivnu už ale nenajdete, protože v roce 1953 armáda zabrala celé Brdy pro sebe a myslivnu zlikvidovala do základů. Na vrcholu je to podívané pro oči. A ten výhled! Když je tak krásně, jako jsme měli my, vidíte opravdu daleko. Úplně to tu láká se v klidu posadit a jen tak potichu koukat do kraje. A až se pokocháte, tak si dejte jídlo. My jsme měli skvělou roládu  podle Slepičárny. Tenhle výlet je totiž taková střední kategorie – měří něco kolem 8 km, a určitě je lepší, když si s sebou vezmete oběd (nebo alespoň svačinku) Jistojistě máte svoje prověřené recepty, ale jestli chcete něco jiného, tak mrkněte sem. Je to pikniková sekce Slepičárny a je tam spousta dobrot

Cestou dolů se vydáte kamenným suťovým polem. To je odborný název pro spoustu kamenů rozesetých po celém úbočí vrcholku. Určitě si tu dejte pozor. Budete sestupovat po kamenech, které i docela kloužou. A pozor na psí kamarády! Může se jim tu dostat tlapka mezi kameny, takže je trochu ohlídejte. Pod vrcholkem je taky taková trochu větší skála. Ta chránila kdysi milíř (dočtete se o tom na místní tabulce).

Klobouček a jeho lesy nás opravdu nadchl. Asi to dělal i ten podzim, den jak korálek, super jídlo či skvělá společnost. To jsou přesně ty správné ingredience, které si namíchejte do každého výletu. A dejte vědět, jak se vám v Obecnici líbilo!

P.S. Fotky jsou dílem moje a dílem Jany ze Slepičárny