Jukebox u lesa

Jukebox u lesa

Zavřete oči a představte si cestu mezi polem, mírně do kopce a dál k lesu. Slyšíte to ticho a vidíte to malebno kolem? A uprostřed toho všeho stojí záhadná věc. Je to Jukebox. Že to vypadá jako nesmysl? Není! Na tomhle výletě vás zavedu nejen ke speciálnímu Jukeboxu, ale i k muzeu a divadlu. Vítejte na Sedlčansku!

Začínáme na parkovišti ve Zrůbku naproti restauraci u Fárů. Jsme kousíček od přehrady Slapy, mezi Příbramí a Sedlčany. Taky tu je zastávka autobusu Svatý Jan, Zrůbek. Auto tu v klidu můžete nechat a vyrazit na náš okruh. Vydáme se po zelené, která asi po 200 metrech uhne do silnice mezi pole, a míří rovnou k lesu. Je tu krásné ticho a les je kousíček od nás. Rostou tu hlavně borovice. A když půjdete asi tak kilometr, dostaneme se k jednomu z vrcholů naší výpravy

Tenhle výlet mám v hlavě už do října, kdy byl na Radiožurnálu rozhovor s Krištofem Kinterou, známým současným umělcem. Dělá všechno možné, mimo jiné i skulptury umísťované do přírody. Právě v říjnu umístil jednu sem, kousek od Hrachova. Nejdřív s ní putoval po celém světě, a nakonec si vybral tohle krásné místo a posadil sem svůj Public Jukebox. Mě osobně tahle věc nesmírně oslovila. Je kousek od lesa, ampliony umístěné na vysoké tyči a vypadá tam nepatřičně. A když si ho pustíte, tak je to fakt kontrast. Kolem vás je tichá příroda, místo je půvabné v zimě v létě, a najednou se ze sochy začne linout celkem hlasitá, ale velice dobře ozvučená melodie. A jak Public Jukebox spustíte? Pod otvorem na mince je tlačítko start. Po zmáčknutí se všechno rozbliká, včetně nápisu Public Jukebox na vršku sochy a vy si vyberete číslo písničky ze seznamu. Opravdický jukebox! Já osobně doporučuji vybrat kombinaci 00, ta vám vybere něco sama. Od mluveného slova, přes vážnou hudbu až k moderním písničkám. Já tu byla s kamarádkou Soňou a byly jsme okouzleny. Hned jsem posílaly videa našim kamarádům. Já vím, pro někoho je to možná kontroverzní, ale mě se to fakt líbí. Jestli o Public Jukebox chcete vědět víc, mrkněte se na článek na Czech Design.

Až si Jukebox užijete (a třeba si i zahrajete jeden z úkolů hry, kterou jsem pro tenhle výlet vymyslela) pokračujte dál lesem po zelené značce. Cesta je pohodová, takže klidně ve sněhu. Nám pod nohama sníh krásně křupal, když jsme potkaly pána na koni, se kterým jsme se zastavili a pěkně si popovídali. O Jukeboxu, o tom, jak se tam místním lidem líbí nebo nelíbí… Byla to opravdu milá zastávka. Po chvilce jsme narazily na silničku, po které vedla dál naše cesta. Až tudy půjdete, nemusíte se bát, vůbec tady není provoz. Byla jsem tu ve všední den, a nejelo tu ani jedno auto.

Přes vesničku Hojšín nás cyklistická stezka dovede až do vesnice Drážkov. A tady máme další dvě zajímavosti. Za prvé je tu muzeum Váchův Špejchar a za druhé krásně opravené divadlo HOGOFOGO. Váchův špejchar je místo opravdu zajímavé. Tenhle dominantní statek (špejchar je jeho sýpka) tu stojí už strašně dlouho. Už v dobách před třicetiletou válkou ho vlastnila rodina Váchů, a tak je tomu dodnes. Špejchar prošel velmi pečlivou rekonstrukcí, trvala 2 roky v letech 2008–2009. Statek byl rekonstruován také, ale ten už v roce 2001. Ve špejcharu majitelé zřídili ve dvou patrech muzeum, podává zprávu o způsobu života tady v Povltaví. Najdete tu třeba dřevěnou ruční pračku, uvidíte, jak vypadala světnice. A taky se podívejte na unikátní krov, je to vlastně stavebnice, spojována dřevěnými čepy (to jsou podle mě takové velké kolíky). Muzeum v normálních dobách bývá přístupné o víkendových odpoledních od května do října…

V Drážkově je ale zajímavých věcí víc. Přes ulici od špejcharu je krásně zrekonstruovaná budova. Hned si jí všimnete, má krásně čisté linie. A velice zajímavý vchod, který když si přijdete prohlédnout blíž, vás překvapí.  Nožky na vysokých podpatcích nad vchodem vás uvedou do Divadla HOGOFOGO. Bylo otevřené v říjnu 2019 a jak se divadlo samo charakterizuje, je to místo pro všechny. Je tu kavárna, knihovna, divadelní sál. Můžete sem přijít na představení, kde hraje spousta známých herců (třeba Jirka Langmajer nebo Karel Roden), ale taky na představení místního ochotnického souboru. Můžete přijít cvičit, do taneční a divadelní školy. A taky tu probíhá Listování Lukáše Hejlíka. Mě to oslovilo velice, až bude po korona karanténě, určitě si pohlídám program a přijedu se sem podívat. A tady se mrkněte, jak to v HOGOFOGO vypadá a jak to tam chodí.

A my už pokračujeme dál. Čeká nás cesta údolím říčky Brznice. Nejdříve po cyklostezce a pak po modré značce. Údolí je krásné, zavede nás i ke mlýnu. Stehlíkovu mlýnu. Ten zmiňuji ze zcela praktického důvodu. Modrá značka u něj totiž vede podél vody, ale narazíte tu na drátěný plot. Který má sice dvířka, ale není to tu nijak označeno. Nepropadejte panice a nevracejte se zpět na cestu, ze které značka uhnula. Dovedlo by vás to jen do dvora mlýna. Musíte sebrat odvahu, nedat na zuřivé štěkání, které se z mlýna ozývá a dvířka otevřít. Pes je zavřený a dvířka jdou otevřít snadno. Podél břehu dojdete až k mostku, kde jsou další dvířka, zajištěna provázkem a na nich už je nápis. Veřejná cesta totiž vede po pastvině, takže majitel tu má dvířka, aby mu zvěř neutekla a napsal upozornění, že tu má i berana. Škoda, že jen na jedny dveře….

V údolí říčky jsou i dvě rekreační střediska, a tak tu narazíte i na koupaliště, kolem kterého těsně vede značka. A tady další praktická poznámka. Klub českých turistů tu přeznačkoval kousek trasy, takže cca 200 metrů vede značka jinudy, než říká mapa. Vydejte se po značce. I když stará cesta je taky v pohodě, takže se ztratit nemůžete. Je to přeznačkováno z majetkových důvodů. Po modré značce jdeme stále až do cíle, tak se jí držte.

Jdeme přes vesničku Hrachov, která kromě toho, že nás zavede na silnici s trochu silnějším provozem, přináší ještě jednu zajímavost. Je tu Domov fauny. Jedná se o zařízení, které je něco jako psí útulek, ale i pro kozy, koně, ovce a taky prasátko. Jsou to zaběhlá nebo odebraná zvířata, o které se teď někdo stará. Když se předem domluvíte(jinak se tam nedostanete), můžete si odsud odvézt i pejska, zrovna teď jich tady mají 18…

Náš výlet končí cestou po již zmiňované silnici. To je ta moje slavná „přemisťovací“ část. Tu má každý výlet – není tu nic moc zajímavého, ale překlenout se musí, právě abyste ty hezké věci vidět mohli. A že jich tady na Sedlčansku je dost, co?