Zlaté doly v Jílovém

Zlaté doly v Jílovém

Víte, že zlato se až do nedávna těžilo kousek od Prahy? Že ne? Tak vězte, že ano, a to v Jílovém u Prahy. A je to rovnou nejvýznamnější zlatonosná oblast u nás. Poslední funkční zlatý důl tu fungoval do roku 1968. Vezmu vás jak ke starým štolám, tak na krásné vyhlídky v okolí Jílového. Jen malé upozornění. Tenhle výlet je opravdu pro děti školou povinné a výš. Malé děti nemůžou ani do štoly a část výletu by pro ně byla skoro nebezpečná. Tak na to myslete.

Náš výlet je kombinací několika klasických turistických značek, naučných stezek a místního značení. Je velmi dobře značen a na mapě je vše skvěle vidět. A navigace taky správně funguje! Když podle ní půjdete, nestane se vám, že byste minuli jakoukoli odbočku, a navíc to určitě ocení vaše děti. Jestliže jste vlastníky mobilní aplikace Mapy.cz, tak si určitě mapu Středočeského kraje stáhněte do mobilu, navigace pak funguje i off-line a vy nemusíte zbytečně plácat data. Jen si je musíte vypnout…

Začínáme na Masarykově náměstí v Jílovém. Tady se dobře parkuje (parkoviště je placené). Ale kdybyste měli v plánu dorazit vlakem (jezdí tady Posázavský Pacifik a třeba se vám podaří vychytat historickou jízdu), tak klidně můžete. Výlet je okružní, takže se na něj dá nastoupit kdekoli. A trasa kolem jílovského nádraží samozřejmě vede. Jílové u Prahy je horní město. Takhle je popsáno ve spoustě průvodců a materiálů. Ale co to znamená? Určitě ne, že je někde nahoře, nebo že by bylo i dolní Jílové. Tohle označení nese proto, že se tady něco těžilo (rozuměj pracovali tu horníci). Vytěžené zlato se shromažďovalo v domě Mince (prý tu byla i mincovna). Teď je v domě Regionální muzeum, ale dříve patřil mnoha lidem. Mezi nimi byl i slavný Edward Kelly. To byl alchymista, který působil na dvoře císaře Rudolfa II a vy si ho asi nejlépe vybavíte z filmu Císařův pekař, pekařův císař.

Z náměstí se vydáme hezky za město, hodně brzy začneme mírně stoupat. Cesta nás vede na vrchol kopce Pepř, který dal jméno několika místům v okolí. Důležitá jsou dvě – rozhledna, kolem které půjdete a potom důl, který je v údolíčku pod kopcem. Půjdeme kolem, a ještě se o něm něco dozvíte.  Když jsem u rozhledny byla já, tak byla bohužel zavřená. Podle dostupných informací má být volně přístupná, ale nebylo tomu tak. Je fakt, že výlet jsem pro vás připravovala na začátku listopadu, takže je klidně možné, že bylo zavřeno kvůli ročnímu období. Rozhledna je celá z kovu a byla postavena hlavně díky T-Mobilu a Vodafone – potřebovali totiž věž na umístění vysílačů mobilní sítě, a tak se tu ve spolupráci s městem postavila rovnou rozhledna. Prý je z ní vidět až na Blaník a do Prahy…

Naučná stezka nás vede dál, pod kopec do vesnice Horní Studené. Ještě k naučné stezce. Určitě je skvělá pro nadšené geology. Pro nás normální smrtelníky přinese každý panel něco nového, ale jinak je tu hodně odborných termínů a informací. Takže až je budete číst, nebojte, já jsem se v tom taky trochu ztrácela… V Horním Studeném se dostaneme k budovám již zmiňovaného dolu Pepř. Ten tu byl v provozu nejdéle, těžit se přestalo až v roce 1968, protože zlatá žíla už nebyla výnosná. U silnice stojí provozní budovy, které teď využívá firma Haki. Samotný důl  je pod budovami, takže z našeho pohledu není vidět. Ale pár fotek najdete právě na panelech naučné stezky. Jestli vás zajímá víc, mrkněte na stránky, které jsou dolu Pepř věnovány (http://jilovskezlatedoly.cz/). My ale bývalý důl mineme a budeme pokračovat dál. Nebojte se, o štoly nepřijdete 😊.

A už jsme na cestě k nim. Na rozcestí v Horním Studeném se dáme prudce doprava z kopce dolů. Jak se dozvíte z panelů, jdeme tzv. Bejčkovou strouhou. To je údolí, které směřuje dolů k Sázavě a všude kolem jsou vidět zbytky důlní činnosti. Haldy, spousta kamení, rokle. Za mě je tahle část cesty nejméně záživná a popravdě se mi nepodařilo (kromě dvou hromad) pozůstatky po dolování rozklíčovat. Ale na každém výletě se najde tzv. přemisťovací část, a to je právě ona. Na konci Bejčkovy strouhy, hned u prvního domu vesnice Dolní Studené si dejte pozor. Majitel vůbec neřeší plot a ani to, že jeho dva psi volně pobíhají a štěkají na všechno, co se hýbe. Tak se jich nelekněte, až se na vás vyřítí.

Dolní Studené je maličkatá vesnička, sevřená mezi dvěma kopci v Kocourské rokli… Protéká tudy potůček, který se proplétá po obou stranách cesty. Ještě ve vesnici, když už půjdete po žluté značce, narazíte po pravé straně na studánku. Popravdě, působí jako otevřený kanál s rourou, ale je u ní cedule, že je to pitná voda, a dokonce je tu i hrníček. Je to pramen sv. Prokopa, který se sem dostal právě z míst, kde byly zlatonosné žíly. Já ho ochutnala a překvapilo mě, jak byl dobrý.  Kousek pod ním narazíme naproti poslednímu domu vesnice, na pravé straně cesty na dřevěnou chatičku. Neváhejte a vlezte tam. Je to pokladna ke štolám, do kterých se určitě běžte podívat (tady je info o otevírací době  ). Ta přímo u domečku je štola sv. Josefa a kousek dál dolů po silnici je štola sv. Antonína Paduánského.  Obě štoly jsou pěkné staré – jedna ze 17. století a druhá z 18. století. Prohlídky jsou náročné, obzvlášť Antonínova štola – má dvě patra a leze se mezi nimi po žebřících. A není tam elektrika, takže si svítíte sami (lampu dostanete). Takže opakuji moje upozornění, není to akce pro malé děti. Zato dobrodruzi si opravdu užijí.

A dobrodružství pokračuje i za štolami. Až si je prohlédnete (anebo se jen projdete vedle nich), tak těsně za štolou sv. Antonína Paduánského odbočte na nenápadnou stezičku po levé straně cesty. Je to místní značení (bílý a žlutý trojúhelník tvořící dohromady čtverec) a je tu i šipka. Tahle cesta je opravdu uzoučká a povede vás po úbočí kopce výš a výš. Za chvíli už na dno rokle skoro ani nedohlédnete. Já osobně jsem si tu připadala stejně jako Frodo, když se spolu se Samem a Glumem šplhali přilepeni na stěně nad Minas Morgul. Zlověstnou pevnost tu sice nepotkáte, zato hodně zblízka uvidíte žampašský viadukt. Údolí pod středním obloukem je v hloubce 41 metrů. Vede tudy železnice, jezdí tu právě Posázavský Pacifik.

Blížíme se do civilizace. Nádraží v Jílovém je trochu stranou od města, jsme ve 2/3 cesty. Je krásně opravené a v dobách bez koronaviru tu je i otevřené občerstvení „U pěšoura“. Teď bylo samozřejmě zavřené, ale vypadalo sympaticky. Tak snad v lepších časech… Nádraží je důležité i pro hru k tomuto výletu (je totiž na míru). Luští se tu Zlatonosná šifra. A teď už nás čeká cesta jen po zpevněných cestách. Chviličku půjdeme po hlavní, ale pak odbočíme vlevo a brzy na nás vykoukne hřiště. Je veřejné a můžete tu dělat opravdu spoustu věcí – čekají tu prolézačky, umělá lezecká stěna pro děti, fotbalové hřiště, basketový koš a dokonce pinčes.

A protože od rozhledny na Pepři jsme šli hodně dolů, čeká nás teď zase pěkně stoupání. Ale budete odměněni. Když se vyšplháte až nahoru na rozcestí, kde je velká hromada kamenů, uvidíte pěkně na všechny strany. Do Jílového nás teď vede zelená značka společně s červeným místním značením. Tahle část trasy se jmenuje Jílovské vyhlídky a je to trefné jméno. Výhled je tu opravdu nádherný. A taky skvělé místo na svačinu. Na kamenech se krásně sedí a můžou posloužit i jako stůl. Já si tady dala oběd. Určitě si s sebou něco přibalte. A jestli potřebujete inspiraci, najdete ji v odkazu dole pod výletem. Tipy od Slepičárny v sekci piknik – Kam pudem? jsou mňam…Pro tenhle výlet vám doporučuji Studený těstovinový salát do krabiček. Pokochejte se, najezte se a čeká vás poslední úsek cesty. Je to pohodička po rovince, zakončená procházkou v městském parku. Vynoříte se z něj právě vedle jílovského regionálního muzea  Když budete mít čas a chuť, zajděte tam. Je tam expozice o dolování  a krásně tím uzavřete tenhle výlet za zlatem.