Za prameny do Jeseníku

Za prameny do Jeseníku

Víte že u nás je Rumunský pramen?  A víte kdo je „vodní doktor“? Nebo že Jan Ripper není pověstný londýnský rozparovač, ale lázeňský švihák? Tohle všechno vám ukážu v lázních Jeseník. Ať už jste v Jeseníku v lázních, či na dovolené v Jeseníkách, tenhle výlet je právě pro vás. Hodí se na odpoledne po procedurách, či na oddychový den. Do lázní Jeseník se dostanete autobusem i autem. Všechna parkoviště jsou placená a jsou různě rozeseta po lázních. Takže začátek výletu je u Sanatoria Priessnitz, kde také končí autobus.

Tak pěkně popořadě. Nejdřív vás seznámím s „vodním doktorem“. Není to nikdo jiný, než Vincenz Priessnitz, slavný zakladatel lázní na úbočí Studničního vrchu u města Jeseník. Žil v 19. století a změnil pohled na možnosti léčby. A představte si, nechodil moc do školy a tak se tam naučil jen číst, psát a trochu počítat. Ale miloval přírodu a v každé volné chvíli ji pozoroval. To mu moc pomohlo, když si zranil žebra a všichni říkali, že zůstane mrzákem – nicméně Vincek se sám doléčil studenými zábaly a tím to všechno začalo.

V lázních za jeho působení byla na programu vodoléčba, pravidelný režim, žádný alkohol a brzký spánek a hlavně hodně procházek. A byl úspěšný. Za jeho života a také po jeho smrti mu byl velmi nápomocen právě Jan Ripper, který měl za ženu jeho dceru. Ten k původní léčbě přidal ještě poznatky z vědecké medicíny a lázně jen kvetly.

A teď už vzhůru na výlet za místními prameny. Na začátku naší cesty nás čeká Balneopark, budeme procházet jeho dolní částí. Je to naprosto unikátní věc, vlastně taková vodní zahrada. Můžete si tu vyzkoušet spoustu Priessnitzových „procedur“. Je to tu fakt pěkné, a i když jsem tu byla v říjnu, vyzkoušela jsem si Priessnitzovu koupel nohou s akupresurou. Bylo to parádní! Jednotlivá zastavení si můžete nastudovat na webových stránkách Balneoparku.  Ostatně celý web Priessnitzových lázní je moc pěkný.

Hned za Balneoparkem najdete dva prameny – pramen Slovanský a pramen Žofiin. Jsou to nejnavštěvovanější prameny v lázních – no není divu, dojde sem i největší lenoch či nemotora, je to opravdu za rohem od hlavního lázeňského domu. Všimněte si, že pramen tzv. kolísá – to znamená, že neteče pravidelně. Je to proto, že není tak vydatný. V současné době prý Slovanský pramen teče kapacitou 1,5 l/minutu. Je docela dobrý, ochutnejte. A moc se mi líbí jeho podoba po rekonstrukci, pramen vytéká hubičkou v podobě sepnutých dlaní.

Lesní cesta vás povede dál až k Rumunskému prameni. Tady se musím zastavit – poštěstilo se mi další výletnické „poprvé“. Narazila jsem na volně rostoucí Vraní oko čtyřlisté. Samozřejmě vím, jak vypadá, jsem přece zdatný botanik 😊, ale volně v přírodě jsem ho ještě nepotkala. Vypadá jako pěkně vypasená borůvka. Ne abyste se snažili ho ochutnat! Je pěkně jedovaté. I když extrakt z něj se občas využívá k přípravě homeopatik.

A už jsme u Rumunského pramene. Je nejhonosnější ze všech, které tu v Jeseníku mají. Dal ho postavit opravdový rumunský král, když tady byl na léčení. A výzdoba pramene má ještě jednu zajímavost. Je vyrobena ze slezského mramoru. Jak jsem se zmiňovala už u výletu do Lipové, vůbec jsem nevěděla, že ve Slezsku se láme mramor. Tak je to tak, a tady ho můžete vidět na vlastní oči.

Půjdeme potom dál do kopce, cestou k dalším pramenům, Smrkovému a Vilémovu. Mě osobně hodně překvapilo, jak je časté, že prameny jsou hned vedle sebe. A u Smrkového pramene je perfektně vidět kolísavost. Chvílemi úplně plival vodu, jak kdyby se zlobil. Kolem pramenů je celkem mokro, i když to mohlo být tím, že bylo po dešti. Tak až budete vyrážet dál, půjdete do kopce, tak pozor, klouže to! Z modré značky se přehodíme na žlutou a vyrážíme k prameni Jitřnímu.

Jitřní pramen pro vás bude tak trošinku záhadou. Turistické značení vás sice zavede k rozcestníku Nad Jitřním pramenem, ale pak tam není žádná klasická odbočka značená KČT. Takže já trochu hledala. Vy si buď můžete zapnout navigaci, která vás tam dovede ( i v offline režimu) anebo se budete řídit místním lázeňským značením a půjdete po červené šipce. Jitřní pramen se mi líbil úplně nejvíc ze všech pramenů celého výletu. Je kolem něj spousta místa (samozřejmě je využito na bojovku, kterou pro vás mám připravenou) a má moc hezký „domeček“. Určitě tu zastavte a dejte si třeba svačinku.

Pak už se vydáme dolů, zpátky k lázním. Tahle cesta je celkem pohodová, pěkně v lese, široká. Já jsem tu ale měla nevšední zážitek. Vydala jsem se sem totiž bez toho, abych si řádně prostudovala počasí. Věděla jsem jen, že má být hezky a 19°C. Jenže ten den foukal hrozně moc vítr a tady v Jeseníkách přecházel do vichřice. Takže celou dobu les, kromě klasického šumění větru v korunách, vydával ještě samé skřípavé zvuky a zdálky jsem slyšela i praštění větví. Po celou dobu. Jenže těsně před rozcestím u Enhůberova náhrobku (to byl major c.k. rakouské armády) se ozvalo zapraštění přímo nad mojí hlavou a cca 1 m za mnou dopadla dost velká větev. Krve by se ve mně nedořezal, to mi věřte. Tak pět minut jsem tam stála a teprve potom se vydala dál. Cesta mě zavedla k dalším pramenům, pramen Polský a Mariin (případně odbočit kousek k Josefovu a Drahuščinu) Všechny hezky vystavěné a blízko u sebe. Osvěžila jsem se tam a konečně se taky uklidnila. Vy se sem určitě vydáte v příznivější dobu, tak si jen hezky užijte tu pohodovou cestu.

A výlet se chýlí ke konci. Těsně nad lázněmi budete procházet kolem discgolfového hřiště. Že nevíte, co je discgolf? To je kříženec mezi frisbee (létajícím talířem) a golfem. Máte určené dráhy, ať už na louce nebo mezi stromy a snažíte se talířem na co nejméně pokusů trefit do koše s řetězy. Samozřejmě nemůžete dohodit do koše jedním hodem. My jsme na horní hraně hřiště, kdybyste si chtěli zahrát, musíte se stavit buď Lázeňském informačním centru nebo na recepci Sanatoria Priessnitz. Z lesa se vynoříte na kraji Jižního svahu, kde jsou dvě věci, které stojí za zmínku. Za prvé skvělé výhledy na protilehlé svahy Jeseníků a za druhé sochy rozmístěné po celém kopci. Je jich tu jedenáct a znázorňují propojení člověka a děje v přírodě. A jak výlet zakončit? Samozřejmě šifrou z bojovky. A potom třeba dobrou kávou. Já osobně můžu doporučit podnik Vinckovo kafe, výborný podnik přímo v rodném domě Vincenta Priessnitze. Je tu i jeho muzeum, tak mrkněte i tam.