Obrázková Javořinka

Obrázková Javořinka

Tenhle beskydský výlet je bezvadný v tom, že je tak nějak turisticky opomíjený. Je na úbočí hory Javořiny, která se vypíná nad Starými Hamry, start je na parkovišti v obci Samčanka. Je to kousek nad přehradou Šance, na cestě mezi Ostravicí a Bílou. Čekají nás výhledy, studánky a obrázky. Obrázky? Určitě vás to zarazilo – nechte se překvapit.

Na začátek jedno upozornění – trasa vede po naučné stezce, která není klasicky značená. Jsou tu jen na křižovatkách dřevěné šipky. Proto doporučuju buď pečlivé nastudování cesty nebo použití navigace. Já ji tu pro vás vyzkoušela online i offline a funguje to skvěle. Ta offline verze je super v tom, že stačí jen stáhnout mapu moravskoslezského kraje někde na wifi a pak už jedete bez dat.

A teď už k výletu! Moc se mi tu líbilo, byl tu skvělý klid a pohoda. Bylo krásně, žádné vedro, tak se fakt super šlo. Na začátku cesty půjdete kolem potoka Červík, který tu místy udělal maličké kaňonky. A za chvilku už se dostanete k odbočce na stezku. Jak už jsem psala, odbočka je značená dřevěnou šipkou a začnete se šplhat do kopce. Cestou vzhůru potkáte hned několik pohádkových obrázků a taky jednu studánku. Ta je kousek před Budulínkem.

Tahle část trasy vznikla trochu později (v roce 2010) než druhá polovina, o té vám ještě povím, až bude pravý čas. Vede k osadě Němčanka a taky kousek nad ní. Je hodně hravá a právě u Němčanky najdete skvělé odpočinkové místo. Nejenže tu je hřiště pro děti, posezení a zábavné obrázky i s povídáním na stromech. Najdete tu taky občerstvovnu v pařezu! Když jsem ji objevila, fakt se mi moc líbila. Bylo tam pivko a kousek dál i limonády. A co je nejlepší – je free! Já jsem tam teda na dno dala 20Kč, ale to už nechám na vás. Němčanka je osada, která je na úbočí hory Javořiny už docela dlouho, už od poloviny 18. století. Jste ve výšce 700 metrů nad mořem a když se vyšplháte až nad poslední domeček osady, odmění vás nádherný výhled do kraje. Ten si užijte!!!

Po už krátkém a pozvolném stoupání, kolem Strakapouda (mimochodem, navrhuji, aby si vaše ratolesti všímali všech obrázků a panelů, bude se jim to hodit v bojovce), dorazíte na nejvyšší místo našeho výletu. Není to sice vrchol a čeká vás cesta po vrstevnici a ne po hřebeni, ale stojí za to. Vede kolem zaniklé osady Mičulka až ke zvonici nad osadou Javořinka. Já osobně jsem se nejvíc těšila na  výhled, který mi informace o naučné stezce slibovaly. Ale ouha! Zastavení na vyhlídku tu bylo, dokonce je tu i speciální panel s popisem jakou horu, přehradu či ves vidíte – ale nic nevidíte. Buď tu od roku 2010 vyrostly pekelně stromy, nebo tu někdo výhled sice naplánoval, ale nevysekal. Každopádně, žádný tu není, můžete se pokochat výhledem na smrky.

A jsme v půlce výletu! Otevře se před vámi úžasná horská louka a v dálce zahlédnete zvonici. Ta je u rozcestí stezek, když se dáte doleva, dorazíte až na Bílou (to je větší obec, v zimě lyžařské středisko a v létě tu jsou také nějaké kratochvíle pro děti i dospělé) My ale půjdeme napravo, směrem k obci Javořinka. Ale teď určitě zastavte. Zvonice je relativně nová, je vysvěcená roku 2015. Byla vybudována spíš jako zastavení. Zvon je pojmenován podle místního pasekáře (to je něco jako horal, žil tady na osadě Javořinka). A víte, co je super? Můžete si na ni zazvonit! Je to totiž jedna z mála zvonic, na které může zvonit kdokoli a kdykoli. Jak ve zvonici, tak na odpočinkovém místě vedle se bude plnit velká šifra z bojovky. Zároveň si tu určitě dejte oběd nebo svačinku, které máte s sebou. A jestli nevíte, co si na výlet připravit, rozhodně se inspirujte na odkazu pod tímhle výletem. Slepičárna, (kdo to ještě neví, tak je to parádní blog o vaření a se skvělými domácími recepty) má pro vás připravenou piknikovou sekci. Když na odkaz kliknete, dostanete se přímo do ní.

Až se naobědváte, čeká vás už cesta dolů. Tady na Javořince začíná další část výletu – obrázková cesta. Její historie je opravdu zajímavá. V osadě bydlelo několik dětí, které tudy každý den sbíhaly do školy a také zase odpoledne šplhaly nahoru. A taky tady bydlela „babička“ Josefa Tomášková, které všichni říkali Pepinka. Pro radost dětí namalovala obrázky, které rozmístila po cestě, dost často ke studánkám, kterých je tu plno. A o studánky se také krásně postarala! Postavila nad každou krásnou dřevěnou stříšku, která studánku chránila před špínou. Pro děti pak byla cesta hned veselejší. A téma obrázků? Pepinka předběhla dobu, každý ochránce přírody (včetně mě) to rozhodně ocení. Děti tu našly, jak by se měly chovat v lese, co jim les nabízí a o co by se měly v lese starat.

Závěrečná část výletu (cca 300 m) je dost ošemetná. Bohužel musíte jít po silnici, která je zároveň hlavní tah nahoru na Bílou a dále k hranicím. Takže je tu dost velký provoz kamionů, které si to tady dost sviští. Snažila jsem se prozkoumat obě strany silnice, bohužel les je tady dost nepropustný a po pár metrech i neprůchozí (skalky nebo potok). Navíc na pravé straně silnice je hranice ochranného vodního pásma, takže tam se vstupovat nesmí (i tak jsem tam vstoupila). Opravdu nezbývá nic jiného, než se po modré nechat vést po silnici. Kvůli posledním cca 300 metrům je škoda zahodit úžasný výlet, takže – DŮSLEDNĚ SE DRŽTE VLEVO A JDĚTE JEŠTĚ KOUSEK VEDLE ASFALTU. Nakonec zjistíte, že to hůř vypadá, než to ve finále je. Až budete ve zdraví na parkovišti, tak je ten pravý čas na vyhlášení bojovky. Buď na hřišti nad parkovištěm nebo (za mě ještě lépe) v restauraci, kde mají i bowling. Tak šťastnou cestu, ogaři!