Hukvaldy a Štramberk

Hukvaldy a Štramberk

Představuji vám skvělé combo pro pěkný den v beskydském podhůří. Stavte se tu po cestě na dovolenou do Beskyd, je to i super tip pro tzv. třetí kritický den při dovolené na horách. Anebo se sem vypravte na výlet o víkendu, pokud bydlíte poblíž. Mezi dvěma městy je potřeba přejet autem. Šlo by to i autobusem, ale je to vždy s přestupem v Příboru.

Doporučuji začít v Hukvaldech. Budete krásně čerství na stoupání do kopce, užijete si výhledy v dopoledních hodinách, kdy je krásně a po procházce v oboře si můžete zajít na oběd.

Víte, že v Hukvaldech se narodil Leoš Janáček? Sice se ve 12 letech přestěhoval do Brna, ale Hukvaldy měl moc rád a velice často sem jezdíval. Je jedním z našich nejvýznamnějších hudebních skladatelů, určitě znáte díla jako Její pastorkyňa a Příhody lišky Bystroušky. Na sochu Bystroušky narazíme i při našem výletu. Hudba Leoše Janáčka je hodně inspirována lidovou muzikou ze severní Moravy, hlavně ze Slezska a Lašska. Tu proslavil komplet Lašské tance. Z jeho života vám prozradím pikantnost – když vyučoval v brněnské pobočce pražské konzervatoře, měl i žačku Zdeňku Schulzovou. Zamiloval se do ní a ještě v jejích šestnácti letech se s ní oženil. Kdybyste o něm chtěli vědět víc, tak se určitě mrkněte na web, který jeho život a dílo perfektně mapuje. (https://www.leosjanacek.eu/)

Ale teď už vzhůru do obory. Ta je otevřená celoročně, klidně sem vyrazte na podzim nebo v zimě. Je to příjemná procházka.  Vydáme se okruhem doleva, tam jde méně lidí a prohlédneme si les v oboře trošku zblízka. Když vylezete na kopec, vynoří se před vámi hradní brána. Tou projdete do největší hradní zřícenina na Moravě. Je opravdu rozhlehlá, ale i krásně zachovalá. Bývala to pevnost, která odolávala mnoha útokům. Dokonce tu byl nějakou chvíli umístěn i olomoucký kostelní poklad. A také tu bylo vězení pro kněze a duchovní. Hrad totiž vlastnila církev, ale teď je ve vlastnictví státu. Zajděte až dozadu do vnitřní části hradu. Tam se po schodech dostanete až na vyhlídku na nejvyšší věž – ta stojí za to. Je tu nádherný rozhled do kraje. Komu se nelíbí ve výškách, ať zkusí alespoň bastiony. To jsou části hradby, které jsou trochu mimo ni. Z bastionu stříleli obránci hradu dolů na obléhatele.

Až si dosyta užijete hrad (nebo vyhlídku vedle hradu, když tady budete na podzim a v zimě), pokračujte dál po červené oborou. Cesta se už bude jen svažovat, je asfaltová, takže jestli máte kočárek, tak můžete jít touhle cestou i nahoru k hradu. Cestou tu narazíte na 7 hukvaldských buků, které jsou od roku 1999 chráněné a prohlášené za památné stromy. Stojí tu již 150 let a počasí jim odhalilo kořeny, které teď můžete vidět v celé jejich kráse. Víte, že nejdelší kořen má přes 8 metrů?

Cesta nás zavede až k soše lišky Bystroušky. V době, kdy jsme tady byli my, byla v obležení. Všichni se s ní chtěli vyfotit, pohladit jí, prostě si s ní udělat památku. Fakt mi dalo zabrat udělat obrázek bez nějakého člověka v okolí. Liška Bystrouška je hlavní postavou opery, kterou ve dvacátých letech minulého století napsal Leoš Janáček. Opera je vhodná i pro děti, určitě stojí za pokus je na ni vzít. Vznikla podle kresleného seriálu (vlastně takového komiksu), který vycházel na pokračování v Lidových novinách. Texty k seriálu napsal Rudolf Těsnohlídek. Lišku Bystroušku můžete vidět třeba v Národním divadle v Praze nebo v Národním divadle v Brně

Ještě mám jedno skvělé doporučení pro pobyt v Hukvaldech. Když opustíte oboru, určitě už bude čas na oběd. S čistým svědomím mohu doporučit skvělou restauraci U námořníka, která je na hlavní ulici směrem od obory k centrálnímu parkovišti. Výtečně tu vaří, jejich kyselica byla nejlepší z celého mého pobytu v Beskydech a okolí. A po dobrém obědě je třeba vyrazit i na dobrou kávu. Kávové fajnšmekry určitě nezklame Kavárna Fara hned vedle kostela. Je kousek výš na restaurací U námořníka.

Už jste si užili Hukvaldy? Oběd i kávička chutnaly? Tak je nejvyšší čas přejet do Štramberku, je to jen 20 minut. Navigaci doporučuji nařídit na parkoviště U očního ve Štramberku.

Tak a jsme tu. Štramberk asi nejvíc proslavily Štramberské uši – to jsou takové sušenky z medového těsta, upečené do tvaru stočeného ouška. Recept má dokonce ochrannou známku. Mě moc chutnají, ale je pravda, že si musím dát vždycky jen trošku. Jsou hodně sladké… Dají se koupit doslova na každém rohu, takže na ně určitě nezapomenete.

Od parkoviště Oční (K očnímu) nás šipka zavedla na Kopec. Už samotný název mě měl trknout – jde se totiž opravdu do prudkého kopce, takže se na to připravte. Ale výstup stojí za to. Vynoříte se kousek od štramberského hradu, přímo v malebných uličkách plných roubenek a krásných domečků. Tomuhle místu se říká Valašský Betlém. Jak už jsem psala ve výletu Není Betlém, jako Betlém z Kuksu, máme jich u nás spousta. Za mě je tenhle skoro nejhezčí.

Betlémem projdeme ke štramberskému hradu, jehož nejznámější součástí je vysoká věž, která se jmenuje Štramberská Trúba. Je tu rozhledna, ze které je krásný výhled na město a vidíte až na Frýdek-Místek. A ve spodních prostorách rozhledny je výstava kostýmů z pohádky Když draka bolí hlava (mimochodem, za mne dost velká tragédie). Část záběrů pohádky se zde natáčelo (Štramberk znázorňoval Královské město.) Hned na nádvoří pod Trúbou je občerstvení v turistické chatě doktora Hrstky. Točí tu místní pivo Trubač a já si na něm moc pochutnala. Štramberské uši koupíte samozřejmě i tady!

A pěkný den je za námi. Pro mě se dostat do Beskyd je záležitost tak jednou za tři roky. Takže malebný Štramberk a Hukvaldy s úžasnou zříceninou mne opravdu potěšili. Tak ať těší i vás!