Cibulka v Oloví

Cibulka v Oloví

Krušné hory nejsou jen zaniklé doly, opuštěné továrny a vesnice, které zmizely z povrchu zemského. Taky tu už dávno nejsou úplně zničené lesy. Ba právě naopak! Díky tomu, že tu dříve byly Sudety, v Podkrušnohoří povrchové doly a úplně zničené lesy, moc lidí sem nejezdilo. A díky tomu, a taky podstatně zlepšenému ovzduší, jsou teď Krušné hory nádherným krajem, kde není zas až tak moc turistů. V tomhle výletu vám dám tip na návštěvu úžasného lesa, bývalé hornické vesnice (jak jinak) a neskutečně moderní rozhledny. Čeká na vás Cibulka!

Tentokrát se podíváte kousek od Sokolova na samý kraj Krušných hor. Až se budete na výlet chystat, počítejte s tím, že je potřeba si s sebou připravit jídlo. Cestou žádnou občerstvovací stanici nepotkáte, takže je třeba se vybavit. Já si udělala úžasný těstovinový salát podle receptu ze Slepičárny. A jestli jste těstoviny měli včera k večeři, tak určitě najdete v jejich piknikové sekci nějaký jiný recept. Odkaz najdete pod textem o výletě. Cesta sem je jednoduchá, parkoviště, ze kterého budeme startovat, najdete velmi snadno. Je to Lesní parkoviště, vejde se sem tak 15 aut. Ale nebojte, zaparkujete vždycky. Byla jsem tu i o víkendu a bylo to na pohodu. Celý výlet vede po turistických značkách, takže se rozhodně neztratíte. Začínáme modrou.

Hned na začátku se ponoříme do lesa. Vlastně celé tohle dobrodružství je o lese a v lese. A taky trochu o kaplích a hornících. Jinak to v Krušnohoří nejde. Ale zpátky do lesa. Cesta vás povede nejdřív úvozem dolů z kopce a pak se nasměrujete doprava a několik kilometrů půjdeme skoro po vrstevnici úbočím Šibeničního vrchu. A les je tady parádní! Svažuje se do hlubokého údolí, krása se podívat. V tomhle lese je taky pro vaše potomky připraven jeden úkol ze hry pro zvídavé výletníky. Cestou minete odbočku na žlutou značku (nedejte se zlákat cedulí k rozhledně Cibulka) a pak asi 2 km od začátku naší cesty narazíte na kapličku zasvěcenou sv. Josefovi. Ten měl místní horníky ochraňovat před důlním neštěstím. A představte si, založili ji už na konci 16.století. Do dnešních dnů se nedochovala, ale v roce 2004 místní okrašlovací spolek rozebral staré obvodové zdi a kaple byla postavena nově od základů. A teď se o ní krásně starají. U přístřešku opodál je krásný výhled do kraje.

A teď už začneme sestupovat k městečku Oloví. Je maličké, protože je sevřeno v hlubokém údolí řeky Svatavy. Město bylo založené horníky, tentokrát z dolů na olovo. Prý jich tu svého času bylo 28. Těch dolů, ne horníků. Také tady samozřejmě byly hutě. Těžba a hutě v okolí zanikly někdy kolem poloviny 19. století. My projdeme jen přes náměstí, ale tady stojí za to dvě věci. Za prvé kostel (zasvěcený archandělu Michaelovi), který mi připadá na celý prostor ohromný a potom zrekonstruovaná kašna. Ta byla součástí vodovodního systému, ale ten celý zanikl.

A teď už na vás čeká vrchol tohoto podniku. A to jak obrazně, tak ve skutečnosti. Na náměstí se totiž napojíme na žlutou značku a vyrážíme směr rozhledna Cibulka. Celou dobu jsme šli z kopce dolů, takže teď je načase vyrazit pěkně nahoru. Trošku se zapotíte – žlutá značka vás totiž vůbec nebude šetřit a razí cestu do kopce přímo za nosem. Žádné pomalé stoupání křižováním vrstevnic. Na délce 800m cesty překonáte převýšení 130 metrů. Sice se zapotíte, ale zato budete u cíle rychleji. A ten stojí za to!

Rozhledna Cibulka je nová, moderní stavba Je celá z kovu a byla slavnostně otevřena 31.8.20013. Vyhlídka je ve výšce 25 metrů a vás čeká vystoupat 129 schodů. Ale výhled je úchvatný. Vidíte jak na Krušné hory (směr na Oloví), tak Slavkovský les na druhé straně. A taky hnědouhelnou pánev u Sokolova. Vstup na rozhlednu je zdarma a je celoročně přístupná. Já bych ale nedoporučoval lézt tam, když mrzne nebo když je sníh. Je celá z kovu a bude to zatraceně klouzat. A ještě jeden tip. Vezměte si s sebou visací zámek. Je tady totiž taková tradice, že každý, kdo tu je, uzamkne svůj zámek na vrcholu rozhledny a napíše tam iniciály všech, kdo tam s ním byli. A taky rok. Tak aby vám pak nebylo líto, že jste se tu nezvěčnili.

Až si dostatečně odpočinete – laviček je tu dost, tak klidně poseďte a pořádně se naobědvejte – vyrážíme po žluté dál. Už tu vede i zelená značka a ta vás bude provázet až do konce výletu. Asi tak za kilometr na vás čeká opravdové překvapení. V kruhu obrovských dubů (však jsou to taky památné stromy) stojí úžasná kaple. Jedna z nejlepších věcí, co jsem v Krušných horách viděla. Je to kaple, která je postavená jako umělá jeskyně, a na její výstavbu se použila struska. To je odpad, který vzniká, když se taví železná ruda v huti. Přivezli ji sem z Rotavy. Nikde jsem to přesně nedohledala, ale podle mě se musela tvarovat ještě rozžhavená, dokud byla tekutá. Protože když struska vychladne, tak úplně ztuhne. Každopádně Kaple Nejsvětější trojice je celá zarostlá mechem a o to tajemnější. Byla postavená za první světové války, stavět ji začal místní farář, který tomu věnoval každou volnou chvíli, dokonce i když byl doma na dovolené z války. Ale jak se povedla nakonec neviděl, protože ho v té válce zastřelili.

Konec výletu se už blíží. Před námi je poslední úsek, půjdete po pohodlné široké cestě. A občas potkáte panely naučné stezky, kterou připravili Lesy ČR a je věnovaná životě v lese. Tak se třeba u některého zastavte. Mě osobně se nejvíc líbil ten věnovaný houbám a dřevokazům.

Na parkovišti už zbývá jen vyvětrat auto, tedy pokud je zrovna vedro. Pak taky vyluštit šifru, která ukáže, jak moc jsou vaše děti (nebo ty, které máte s sebou) zvídaví výletníci. A pak už jen vyrazit domů. Cibulka určitě stojí za návštěvu, tak si ji užijte!