Brdy – Vesnice ustupuje vojsku

Brdy
Vesnice ustupuje vojsku

Brdy. Pro spoustu z nás, dospělých, jsou Brdy tak trošku zahaleny pod rouškou tajemství. Byl tam vojenský prostor a skoro celé byly nepřístupné. Teď je už naštěstí delší čas situace jiná, vojenský prostor zmizel, a tak se do Brd můžeme podívat všichni. Je tu spousta cyklostezek, protože jsou tu silnice se zpevněným povrchem a také docela dost značených tras. A je to tu fakt úžasné, takže tam se mnou rozhodně vyražte! Mám pro vás připravenou pohodovou trasu a pro vaše ratolesti samozřejmě bojovku, která je tematicky spjatá s okolím

Výlet začíná na parkovišti Kolvín. Je nově vybudované, je tu spoustu místa, ale taky je placené. Stojí 50,- Kč na celý den a  je potřeba mít hotovost. Automat bere kovové mince a papírové bankovky. Já tu byla ve všední den, a tak moje autíčko stálo samo samotinké uprostřed celého parkoviště. Na výlet za zaniklými vesnicemi se dá vyrazit i vlakem, ale infrastruktura tu je opravdu malá, tak je třeba připočíst si k výletu 10  km na cestu z/do  a Mirošova, kam jezdí vlak. Já využila carsharing a rozhodně doporučuji všem, co nemají auto, tuhle službu využívat. Je to ekonomické a v neposlední řadě šetrné k přírodě. Protože nikdy bychom neměli zapomínat – There´s no planet B!

Cesta je opravdu pohodová, skoro celou dobu po zpevněných cestách. Vojsko tu totiž používalo těžkou techniku, tak bylo potřeba zajistit, aby někde náhodou neuvízli. Okruh vede po značených cestách a části naučně stezky „Okolím Padrťských rybníků“ .  Tahle stezka je dost specifická tím, že není značená. Ale nebojte, určitě se neztratíte. K tomu ještě jedna připomínka –  v časti okruhu není signál, tudíž je tu trochu problém s navigací. Vyřešit to můžete to dva způsoby – buď si stáhněte Mapy.cz do mobilu a bude to fungovat i když budete offline, a nebo si mapu vytiskněte. Na celou A4 na šířku, ať se vám neztratí podrobnosti. Já neudělala ani jedno, a tak jsem hezky zakufrovala. A přidala si k trase ještě pár kilometrů navíc.

Vojenskému prostoru tu musely ustoupit 3 vesnice. Kolvín, Padrť a Záběhlá. My půjdeme kolem Kolvína a Padrťě a hlavním cílem jsou nádherné Padrťské rybníky. Je tu úžasná příroda, já si tu připadala jak na horských loukách Šumavy, mnozí zas Brdy připodobňují ke Krkonošům. Každopádně je tu nádherně. Je tu spousta druhů květin, trav i stromů. Na přelomu května a června tu kvetou Kosatce Sibiřské, jsou chráněné a je to jedna z mála lokalit, kde je najdete.

Po připojení na modrou značku se dostanete na území bývalé obce Kolvín, která tady byla od 13. století a ustoupila teprve až vojsku. Podél cesty je pár sloupků s fotografiemi bývalých usedlostí. Po pravdě se člověku vůbec nechce věřit, že na tom místě stála nějaká stavení. Je tu změť křoví, stromů, trávy a je to skoro nepropustná džungle. Určitě doporučuji věnovat se velkým panelům naučné stezky, které jsou věnovány právě zaniklým obcím. Na tomhle místě naše omladina řešila první část bojovky a hned se ukázal soutěživý duch. Až jsme museli krotit vášně některých účastníků.

Po cestě k hrázi Horního Padrťského rybníka potkáte hned za zaniklou vesnicí odbočku ke střelnici pěchoty. Tady jezdily BVP, někdy i tanky, jinak se tu střílelo z různých zbraní. Teď ta cesta vypadá jako úplně normální cesta do lesíka….Víte ale, že vojenský výcvikový prostor vznikl už za první republiky? V roce 1926 schválila vláda návrh na jeho zřízení a v roce 1927 už fungovala střelnice. Tu si pak plynule převzali při okupace Němci. Za války tu dokonce přímo na Kolvíně zřídili pracovní tábor, kde 10.000 vězňů likvidovalo následky kalamity. Po roce 1952 se do Brd vrátila komunistická armáda a ta srovnala se zemí i Padrtě a Záběhlou…

Padrťské rybníky jsou úžasné. Mě se moc líbí ten pohled na rozlehlou vodní hladinu, byl tu krásný klid. Také tu jsou dva přístřešky se stoly a lavicemi, ideální místo na polední piknik. Jen jedna věc mi byla líto. A to, že se tu nedá koupat. Rybníky jsou totiž zdrojem pitné vody a tak je tu koupání zakázáno….Od hráze Horního rybníka se naše trasa vydá po červené značce (směr Tři Trubky), která vede kolem Dolního rybníka, kolem zaniklé Padrťe až k mostku přes Padrťský potok. Ten je domovem raka kamenáče. Já žádného nenašla, bylo po dlouhém dešti, hladina potoka byla vysoká, voda kalná a tak jsem měla smůlu.

A tady je potřeba upozornění. Signál tu není a začíná ošemetná část trasy. Napojujeme se na neznačenou naučnou stezku. Držte se pořád silnice, po pár zatáčkách půjdete do táhlého mírného kopce. Až dojdete na křižovatku (panoramatická fotka je vedle výletu), kde se silnice protíná s modrou značkou, vydejte se doleva. Následující úsek cesty je jediný po nezpevněné cestě, proplétá se lesem kolem vrchu Palcíře a starého lomu. Já jsem tu potkala místního pána ze Skořice, s kolem a košíkem plným hub. Byl hrozně fajn a vyprávěl mi, že ten lom byl využíván jako střelnice pro trénink palby z ručních zbraní. Ale většinou tu prý byli zašití důstojníci a popíjeli v budce, která stála u vjezdu do lomu. Obloukem se  dostanete zase až na silnici, kterou určitě poznáte. Je to ta, po které jste přišli od parkoviště.

Tak jste dorazili v pořádku na parkoviště? Nikdo se nikde neztratil? A kdo vyhrál bojovku? Za dobrý výkon si zasloužíte odměnu. Dejte si dobré jídlo v Hospůdce u Kozlerů. Je z našeho směru hned na začátku Mirošova, po levé ruce. Parkoviště má ve dvoře. Já tu měla polévku, dršťkovou a byla božská!