Vyhaslé krátery

Vyhaslé krátery

Kousek od Mladé Boleslavi, mezi dálnicí a vesnicí Horní Strakory, je přírodní rezervace Vrch Baba. Takhle to zní dost nezáživně a taky jsem se dost divila, když jsem na tohle místo dostala tip. Ale představte si, našla jsem tam sopku! A hned se dvěma krátery. A ten les, ve kterém se nachází, ten je nádherný. Jak z Medvídka Pú. Tak jsem si ho hned příhodně pojmenovala, podle již zmíněné vesnice. Baba a Dědek ve Stakorcovém lese na vás už čekají!

Trocha praktických informací

Na výchozí místo se tentokrát dostanete jen autem. Je přímo na parkovišti u známého letadla na dálnici D10 mezi Mladou Boleslaví a Turnovem. Je až s podivem, že sotva zajdete pár stovek metrů do lesa, dálnice vůbec není slyšet a kolem vás je jen ticho, zpěv ptáčků a spousta kytek (alespoň teď na jaře). Celá trasa je klasicky kombinace turistického značení, jen necelý kilometr je po velmi zřetelných cestách. Tak si stáhněte mapu (odkaz pod výletem) do mobilu a navigace vás krásně povede. Anebo si tu mapu vytiskněte.

Na naší trase vzhůru na vyhaslou sopku je odbočka ke studánce. Je dobře značená, tak jsem se tam vydala. A stálo to za to. Husova studánka je tady určitě už dlouho, její pramen byl moc hezky stavebně upravený. Je postavený z kamenů a je tu i zbytek reliéfu Jana Husa. Bohužel voda už tu není. Kousek výš je nové zastřešení pramene, který je pod skruží. Tak asi už není tak silný jako dřív….

Přes samotu Brejlov se lesem pomalu dostaneme až k prvnímu kráteru vyhaslé sopky. Tenhle se jmenuje Baba. Než se ho vydáte prozkoumat, vybalte svačinku či oběd a klidně se posaďte. Je tu totiž zastavení naučné stezky, a kromě moc pěkně zpracovaných panelů o stromech a ptácích tu je taky posezení i se stolem. A co si k tomu obědu dát? Já jsem tady měla kuskus , jak jinak než od Slepičárny. Kombinace sušených rajčat a sýra pecorino je božská! Připravila jsem si ho večer před výlete a dala do krabičky. Naštěstí se mi už podařilo sehnat takovou, která opravdu těsní. A jestli vám kuskus nechutná, tak v odkazu pod výletem určitě najdete další piknikové rady od Jany se Štěpánem.

Krátery tu máme dva – Baba a Dědek

Ale teď zpátky do kráteru! Dá se tady strávit spousta času. Když jsem to tu pro vás zkoumala, byla jsem jenom v Babě skoro hodinku. Můžete se totiž vydat přímo středem přes soutěsku. Nebo se vyšplhat zprava po kraji až k vyhlídce na soutěsku – je tu zábradlí. S menšími dětmi ale určitě jděte i vy, nenechávejte je tam lézt samotné. Z vyhlídky můžete pokračovat pěkně vrchem a dojdete až k další části sopky. Nebo to obejdete zleva, tudy vede značka, a dostanete se do menší soutěsky, kde je panel naučné stezky. Já osobně nejvíc doporučuji vzít to středem. Je to nejhezčí a zároveň nejdobrodružnější cesta. A jestli s sebou máte puberťáky, dejte jim nějaký čas na samostatný průzkum, určitě se jim to bude líbit.

Až si to tu pořádně prohlédnete, ještě se vraťte k sezení – je tu jedna ze zastávek hry. Anebo si nejdřív splňte úkoly a pak teprve zkoumejte. Nicméně můžu vyzradit, že pro správné splnění úkolu tohoto stanoviště může být nápomocná právě výše zmiňovaná tabule naučné stezky. A u NS bych se chtěla chvilku zastavit. Tahle je totiž opravdu vydařená. Informační tabule jsou udělány oboustranně – na jedné jsou informace pro děti a na druhé pro dospělé. Děti stezkou provází skřítek Nefelínek a pořád je nabádá, aby si vyzkoušeli něco (pokus se o pokus), s čím se zrovna potkali nebo o čem jim povídá. Používat můžou i mobilní telefony. Zjistí něco o sopkách, o žábách i o kytkách. Stezku připravil Český svaz ochránců přírody Klenice a je to opravdu vydařený podnik. Tenhle výlet stezku projde celou i když v jiném pořadí, tak si ji opravdu plně vychutnejte.

Ale my pokračujeme ke kráteru Dědek. Na něm je nahoře vyhlídka na Český Ráj. Je odsud vidět fakt daleko, a to bylo pod mrakem. Takže za jasných dní musí být výhled dokonalý. No a když seběhnete z vyhlídky dolů a projdete po značce kolem kráteru, tak se vám naskytne podívána na opravdu zajímavý skalní masiv a taky na důmyslné nocoviště místních trampů. Vypadá to tady jako nějaká scéna ze Hry o trůny. Do kráteru se dá také projít skalním průchodem u zastávky stezky číslo 3. A tady je taky jedno stanoviště hry, tentokrát boj o skalní pevnost.

Žáby a lesy

Opouštíme vyhaslé krátery a cesta nás dolů z kopce zavede do vesnice Horní Strakory. Kromě toho, že mne inspirovala k názvu lesa, musím přiznat, že mě vůbec ničím nezaujala. Naštěstí vesnicí budeme jen procházet a  brzy se zase ponoříme do přírody. Projdeme kolem žabího rybníka, kde se na chvilku zastavte, poseďte a poslechněte si ten žabí koncert. I uprostřed bílého dne. Mě se to hrozně líbilo, a ještě ke všemu se tu dozvěděla, že rosničky umějí měnit barvu kůže podle barvy a teploty prostředí. Člověk se prostě pořád učí.

A už nás čeká zase Stakorcový les. Teď na jaře je celý světle zelený, roste tu sousta květin, buky a habry rozvíjejí listy, prostě nádhera. Lesem se dostaneme zpátky k samotě Brejlov. A u té se chci trochu zastavit. Mají tu ekologické zdroje elektřiny, na střeše jsou solární panely, je tu i malá moderní větrná elektrárna. A taky rozbitá stará, skoro historická. Samozřejmě mě to nadchlo, obnovitelné zdroje energie jsou pro mě dost zajímavé téma. Nevím, jak to máte vy, ale heslo „There is no planet B“ je prostě pravdivé a člověk by na to měl myslet.

Teď vás čeká cesta dolů lesem, už to tady znáte. A jako jsem vám na cestě nahoru ukázala odbočku ke studánce, tak teď chci upozornit na odbočku na vyhlídku, která je hned u Brejlova.  Směle jsem se tam vydala, protože slibuje pohled na Bezděz, kam určitě chci brzo vyrazit. Ale někde nastala chyba. Na vyhlídce není vůbec nic vidět, stromy ve svahu jsou už tak vysoké, že nutně potřebují prořezat. Nevím, jak často KČT stezky prochází, ale tady by to buď chtělo úpravu, případně odbočku na vyhlídku zrušit. Tak se nenechte nalákat ….

Něco dobrého na závěr….

A výlet nám končí. Jsme zase dole u parkoviště, kde máte spoustu možností, jak výlet zakončit. Posedět na kraji lesa u stolů s lavicemi a dát si sváču, koupit si něco v „letadle“ a nechat děti pohrát si na hřišti, anebo vyrazit do minipivovaru kousek odsud. Jmenuje se Garp a rozhodně doporučuji: Je to rodinný řemeslný pivovar v Bakově nad Jizerou. Dostanete se tam hrozně jednoduše, projedete parkovištěm a na křižovatce dáte doleva, pak zase doleva, podjedete dálnici a pořád rovně, až po levé ruce pivovar uvidíte. Je to asi 4 minuty jízdy. Je tu i posezení a v nabídce obyčejný gril – vepřový steak, klobása, hermelín apod. Otvírat se nejspíš první víkend v červnu. Já měla pivko Garp 451 a bylo úžasné. Tak doufám, že vám chutnalo stejně jako mě.