Krušnohorské dolování (Abertamy)

Krušnohorské dolování (Abertamy)

V Krušných horách se dolovalo snad všude, po celé jejich délce. Dobývaly se zde barevné kovy, ne nadarmo jsou tu názvy obcí jako Cínovec nebo Měděnec. A tak jsou dnes hory protkány spoustou zaniklých dolů a štol, jsou tu doly propadlé, ale i zachovalé. Já vám na tomhle výletě ukážu náhorní pláně, rašeliniště, městečko, propadlou těžební jámu, ale hlavně, hlavně starý, ale přístupný důl!

Jsme v západní části Krušných hor, kousek od Nejdku (resp. Karlových Varů), v městečku Abertamy. Tady se těžilo stříbro a cín. A právě za stříbrem se sem začali stěhovat první horníci a založili začátkem 16. století osadu, ze které se pak stalo městečko, které vydrželo až dodnes. Vždycky se tu dařilo řemeslu – třeba ve 30. letech minulého století tu bylo přes 20 továren na rukavice (je tu expozice věnovaná rukavičkářství), továrna na pletené zboží a 5 továren na krajky. Stříbro se přestalo těžit  už v 17. století, ale cín se těžil až do půlky 20.století . A co mě opravdu zaujalo, v roce 1947 se tu na cca 13 let začal těžit uran. V současné době Abertamy nabízí zábavu v každou roční dobu – v zimě se tu běžkuje, jsou tu jedny z nejkrásnějších krušnohorských běžeckých tratí, na Plešivci, pod kterým Abertamy leží, se sjezduje. V létě se tu dá skvěle jezdit na kole (klidně i elektrickém, všude se tu dá půjčit) a taky chodí. Ubytování se tu hledá docela dobře, v soukromí se dá spát skoro všude.

My se vydáme za lákadly tohohle výletu pěkně po zelené značce. Cesta povede i po naučné stezce, a tady přichází praktická informace – stezka se pozná dost špatně, vůbec nepoužívá značení, jen šipky, a to ještě ně na všech křižovatkách. Proto doporučuji stáhnout mapu (odkaz pod popisem výletu) a buď si pustit navigaci (funguje zde perfektně) nebo mapu vytisknout. A ještě k naučné stezce. Cestou potkáváme dvě, zezačátku jsou i souběžné. Naučná stezka Hřebečná, která nás dovede až k dolu Mauritius,  je mně velmi nepochopitelná. Jednotlivá zastaveni sice popisují historii, ale vůbec se nevztahují k místu, kde tabule jsou. Takže se dozvíte něco o koupališti v Abertamech, ovšem uprostřed louky atd.

Jak jsem už napsala, tahle naučná stezka nás zavede k prvnímu opravdu velkému zážitku. A to k dolu Mauritius. Ten se nachází na území osady Hřebečná, která dříve byla samostatná, ale teď je součástí Abertam. Zdejší podzemí ukrývalo spousta cínu. Bylo to nejvíce výnosně území s těžbou cínu v Krušných horách. Mauritius je na Zadní Hřebečné a dolovat se tu začalo přesně v polovině 16. století a představte si, přestalo se až v roce 1944. A právě sem, do štoly Kryštof, se můžete podívat. A co tu na vás čeká? Nejdřív se pořádně na sestup připravíte – dostanete totiž ochranné mundůry, helmy a svítilny. Pak slezete dolů po schodech a už je to tady –  předně uvidíte, jak taková štola vlastně vypadala. Dozvíte se,  jak se tu štola razila ručně, ale i ohněm a přiblíží vám to i horníci (ovšem jen figuríny). Ale nejzajímavější je určitě konec štoly,  který vede do veliké síně, ze které se cín dobýval (proto se jí říká dobývka). Je hodně vysoká a člověka ten prostor fakt překvapí. A nemusíte se bát, že by na vás v dole něco spadlo. V roce 2014 tu totiž proběhly rozsáhlé práce, které všechno zabezpečily. A teď trocha praktických informací – prohlídky jsou od května do října, každý den, ale je NUTNÉ se na ně předem objednat. Buď přes rezervační systém nebo na Infocentru v Abertamech. Vstupné je 200 Kč pro dospělého a 100 Kč za dítě, ale je tu i rodinné vstupné. Víc informací najdete na webovkách dolu

A teď už na vás čekají ty zmiňované náhorní pláně! Pozvolna vystoupáte až k Červené Jámě. Užívejte si ty výhledy, jsou nádherné. A taky tu roste spousta borůvčí. To znamená, když tu budete ve správnou dobu, tak budete mít všichni i pusu úplně modrou. Cesta je to opravdu příjemná, jen tu pořád fouká, takže i v teplé dny to láká k navléknutí mikiny. A co je ta Červená Jáma? V současné době to vypadá, že je to právě jen jáma. Ale nedejte se zmást. Slovo Jáma se dřív (a mezi horníky stále) používalo pro důl. A právě tady, na Přední Hřebečné byl velký důl, který se tak jmenoval. Teď tu z něj zbyla jen rozpadlá důlní budova a za ní je propadlá země. To se totiž propadly stropy štol v dole. V současnosti, je tu všude zákaz vstupu, okraje prolákliny jsou obehnány drátem. Takže malé děti tam fakt nepouštějte samotné a velké pěkně poučte. Faktem ale je, že dráty nejsou pod proudem, tak po očku nahlédnout opravdu láká. Svědčí o tom i stezičky na okraje za plotem. A je tu ještě jedna zajímavost. Hned u důlní budovy najdete tabuli, která nabízí vizualizaci přes mobil.  Řeknu to asi takto – určitě je to super nápad, a tvůrci se opravdu snažili. Nemůžu posuzovat ostatní destinace této kratochvíle, ale tady jsem neváhala, a aplikaci a potom i vizualizaci jsem si přes data stáhla. No přátelé, nestálo to za to. Je to krásně udělané, ale kromě toho, že se tu otřásala zem, kvůli dolování a že Krušné hory v polovině 16. století kvůli dolování přišly o polovinu lesů, se nedozvíte nic. Ale pět minut budete pobíhat s mobilem kolem domečku a občas se mrknete i na oblohu. Kolem mě šel pán a vypadal opravdu překvapeně, když viděl, co to tady vyvádím. Takže si pro potomky raději připravte hru, kterou jsem pro vás nachystala (můžete ji získat jedním kliknutím) a právě tady je jedno ze zastavení.

Když si všechno prohlédnete, pokračujte dále po červené a asi za 100 metrů narazíte na nádherné občerstvení – úplný hobití domeček. Mají tu spoustu dobrot, třeba super koláče. ! Je to ideální místo na oběd, nebo alespoň svačinku. Jen pozor – v pondělí a úterý mají zavřeno a neberou karty. A pak už dále, čekají nás ještě slíbené lesy a rašeliniště. K těm se dostaneme po červené krátkou chvíli po silnici (držte se vlevo, aut tu sice moc není, ale pro jistotu). Asi po kilometru narazíte na rozcestník, od kterého doleva odbočuje zelená značka. Právě tady se ponoříme do lesa. Cesta je pěkně široká, takže se jí bude dobře držet. Zelená značka nás taky už bude provázet až na konec výletu. Les tu je skoro jak z pohádky o Křemílkovi a Vochomůrkovi. Kousek odtud jsou rašeliniště. A člověk to pozná jen podle toho, že se k vám tu z jedné strany připojí potůček, tu z druhé strany vyletí volavka (fakt se mi to stalo!). Já si slatiny vždycky představuju jako na Šumavě, ale tady je to opravdu jiné. Nejblíž rašeliniště potkáme ve chvíli, když se od zelené značky odpojuje Černá cesta a zahýbáme doleva. To tu najednou rostou kleče a potůčky zurčí jedna radost. Já tam zkusila i vlézt, to ale nedoporučuji, protože jsem se hned propadla…. Takže se pokochejte jen z cesty. Kousek za rašeliništěm, ve chvíli, když vyjdeme z lesa je lavička s výhledem na louku rybníček a domeček. Domeček je hájovna a je údajně to jediné, co zbylo z obce Lesík, která se nacházela právě na té louce. Založili ji horníci a uhlíři někdy v polovině 16.století. Nejdřív se jmenovala Dolní Bludná, ale pak ji pojmenovali podle rodiny Lessigů, kteří zde žili už od začátku 17.století. Jeden mužský příslušník rodiny – Adam Lessig – se v roce 1704 stal posledním odsouzeným, který byl v Perninku předán katovi a popraven na Šibeničním vrchu za hrdelní zločin – za vraždu perninské dívky Magdaleny Schneppové.

A to už se blížíme na konec. Ještě projdeme částí lesa, která se teď vytěžuje – prý následky kůrovcové kalamity. Takže pozor, pracuje tu lesní technika. A pak už vyjdete na louku, vedle které vede cesta. Doporučuji jít po vyjeté cestě na kraji louky, je to celkově příjemnější než po prašné cestě. Kolem osady Větrov (a haldy, která tady zbyla po těžbě uranu) dojdeme až do Abertam. Tak co, jak se vám líbilo? Mě staré doly fascinují, takže jsem si to fakt užila. Věřím, že vy také!