Lázeňské Hlinsko a Betlém

Lázeňské Hlinsko a Betlém

Na severozápadním okraji Českomoravské vrchoviny, jinak také známé jako Vysočina, je městečko Hlinsko. Na to jak je malé, je docela proslavené. Je to rodiště české značky ETA, také tu je slavná česká mlékárna Tatra. Ale víte, že jsou tu i lázně? A taky Betlém? Na obě tahle místa vás vezmu. Uvidíte, že lázně můžou vzniknout v kádi od sudu a že Betlém nejsou jen Vánoce.

Výlet je jako vždy okruh, začíná na parkovišti. Vede po naučné stezce, která je ale vyznačena turistickými značkami – žlutou a červenou. Praktická rada na začátek – připravte si drobné. Parkoviště v Hlinsku jsou vesměs placená a to pomocí parkovacích automatů na drobné. Cena je ale symbolická (a taky jednotná) – 10 Kč za hodinu. Další praktické upozornění – pokud půjdete v čase adventu či zimy, rozhodně se nemusíte bát, že by cesta byla náročná. Ale v jedné části trasy se jde po cestě mezi poli a tam jsou občas návěje. Takže dobré botky s sebou! Jinak vás čeká minimální stoupání a 5 km procházky s výhledy do kraje.

Tentokrát jsem s sebou měla moji ségru a její nejmladší dcérečku Apolenku (a zároveň nejmladší z mých 11 synovců a neteří). Takže jsme měly spolehlivý měřič náročnosti trasy a profilu – nic vám nenapoví lépe než rozmrzelost nejmladšího účastníka výpravy. A dobrá zprava pro mne i pro vás je, že Apolenka si celý výlet užila a nedbala ani na návěje sněhu ani na menší nárazy větru na otevřeném poli ve stoupání ke Studnickému kopci. Tvářičky jak jablíčka, ale úsměv na rtech a na konci i neodbytný požadavek návštěvy Betléma. Takže odzkoušeno!

Vydaly jsme se po žluté trase a jedno překvapení bylo hned asi po 200 metrech. Z rušného náměstí u radnice, kudy vede i hlavní tah Hlinskem na Havlíčkův Brod , jsme se najednou ocitly v poklidném parčíku mezi vilkami. Po hluku aut ani vidu ani slechu. A to nás čekalo po celou cestu. První zastávku jsme si naplánovaly u přístřešku, který podle mapy byl hned vedle hřbitova. Ještě než jsme k němu dorazily, na kopečku napravo do nás se za plotem (byla tu malá otevřená branka) objevila majestátní socha Mistra Jana Husa a my se rozhodly, že se k němu vypravíme. Pořád jsme se rozhlížely, ale hroby jsme neviděly – asi je hřbitov zrušený. Ale kdepak, není, ale na to jsme přišly až ke konci výletu. K Husovi jsme se snažily prodrat hlubokou závějí, ale nepovedlo se (mrkněte na video trasy pod příspěvkem, uvidíte to tam). Tak jsme se vrátily a u přístřešku přišla na řadu první část svačiny a horkého šípkového čaje.

Tady byl také první panel naučné stezky, která tady vznikla v roce 2019. Jedna její část kopíruje starou kupeckou cestu, která tudy vedla. Přes Studnický kopec dolů k Hlinsku mezi poli, malým úvozem až dolů na náměstí. My jsme šly proti a pár výškových metrů pod kopcem jsme potkaly křížek, který tady stojí už spoustu let. Je obklopen stromy a i teď v zimě je to místo, které poklidnou energií jen srší. A za chvilku jsme už byly na kopci nahoře nad vsí Studnice. Vrch se jmenuje Na Krni, ale tady se mu neřekne jinak než Studnický kopec. Na křižovatce tu stojí Pomník patronů české země (sv. Antonín, sv. Zdislava a sv. Jan Nepomucký) a ten ukazuje do 3 světových stran a světe div se, zrovna tak i na jednotlivé turistické trasy. Když bude hezky a budete mít ostré oko, uvidíte i vodní nádrž Hamry na řece Chrudimce. Z vašeho pohledu bude nalevo od Studnice. U téhle vesničky bych se chtěla na chvilku zastavit – každý rok se tu totiž koná masopust. A nejen tak ledajaký. Celý zvyk, včetně obchůzek a masek, je zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Jestli plánujete výlet v únoru (v roce 2022 to je 26/2), tak si ho určitě prodlužte o zacházku a masopust zažijte na vlastní oči.

Ze Studnického kopce jsme se vydaly zpátky po červené a ta nás zavedla až do vesničky Svatojánské Lázně. Je to samota, která je součástí Hlinska. Lázně tu vznikly už v 16. století, kdy se zjistilo, že studánka u cesty má léčivé účinky. Měla velmi silný pramen a tak místní hostinský přistavěl k hospodě ještě dvě místnosti, do nich dal kádě udělané z obřích sudů a vodu ze studánky ohříval. Koupali se v nich různé osobnosti, dokonce i jedna hraběnka. A ta na paměť toho, že jí klouby přestaly zlobit, dala v roce 1760 postavit kapli, která vedle studánky stojí dodnes. A co je s tou studánkou? Dnes je schována v betonové skruži s poklopem. Ale je tu pořád. V minulém století se zjistilo, že voda obsahuje radon, podobně jako v Jáchymově, a ten má blahodárné účinky právě na klouby. Lázně už tu nenajdete, v roce 1907 shořely.

A co ještě potkáte cestou do Hlinska? Budete scházet z mírného kopečka a za chvilku uvidíte přístřešek pod velikánskou lípou. Je to lípa chráněná, je jí 300 let, vysoká je 30 metrů a obvod kmene má přes 5 metrů. Byla opravdu impozantní i když měla opadané listí. Což teprve jak bude krásná v létě! Naší Poly ale víc jak lípa zaujal místní „Kamínkovník“. Je krásně vymalovaný, jsou na něm i znaky města, a hlavně má v sobě vytesána místa na položení malovaných kamínků, které teď občas nacházíte v přírodě. Poly je má moc ráda, takže tenhle balvan jí udělal obrovskou radost. A ještě k tomu hřbitovu, co jsme nenašly na začátku výletu. Přístup je po silničce kousek pod lípou a nejsou tu hroby. Je to totiž urnový háj.

A teď už honem do Betléma! Když dojdete výletní okruh, tak buď nechte auto pořád na parkovišti, sejděte dolů po náměstí  a vydejte se po červené značce – je to asi půl kilometru. Anebo přejeďte autem až tam, parkoviště jsou pěkně značena. Betlém je nejstarší část Hlinska, která je památkově chráněná a není divu. Najdete tu po kupě roubené chaloupky místní vážených řemeslníků, hospodu i domky kupců Je to skanzen, ale trošku jiný než jaké obvykle známe. V těch jsou soustředěny domečky z různých míst a uměle posazeny do přírody. Tady jsou chaloupky původní stojí na přesně těch místech, kde byly postaveny. Do domečků se můžete samozřejmě podívat, k dispozici jsou průvodci. Prohlídka trvá asi hodinku a dozvíte se spoustu věcí, třeba jak žili ševcovští učedníci, či jak to chodilo v domku pana učitele. Všechny aktuální informace najdete na stránkách Muzea v přírodě Vysočina.

Až si Betlém prohlédnete, doporučuji zastavit se v kavárně Mandala. Je také v jednom z domečků a mají tu moc dobré kafe. Tak doufám, že vám chutnalo stejně jako mně. A že mi dáte za pravdu, že Lázeňská oddychová stezka opravdu stojí za to!